Atentát na Heydricha 27.5.1942 - Biskupcova ulice

Každý z nás si určitě minimálně vzpomene na Jozefa Gabčíka a Jana Kubiše. Někdo přídá Opálku, Valčíka, Bartoše...skoro nikdo asi nezapomene ani na Karla Čurdu - zrádce. Ale co ostatní? Hlavně civilisté!

X+Slavná zatáčka - foto po atentátu

Bydlel jsem několik let na Žižkově v Biskupcově ulici, a na čísle 4 jsem objevil pamětní desku kterou tam nechal po válce umístit Okresní výbor a jednota žen Československé strany národně socialistické (ČSNS) na Žižkově. Díky tomu jsem se dozvěděl, že tito hrdinové byli členy stejné strany jako já. 

Jan Zelenka se narodil 9.3.1895 v Kamenném Újezdě u Českých Budějovic. Po studiích se přestěhoval do Liboce u Prahy (nyní součást Prahy), kde začal působit jako učitel na obecné škole. Přitom stačil cvičit v místním Sokole a zároveň prohánět míč jako křídelní útočník místní Hvězdy Liboc. Na jednom plese v libockém Lidovém domě poznal o šest let mladší Františku.

Přes výhrady Františčiných rodičů se 28. října 1922 vzali v kostele svaté Markéty na Břevnově. A 12.8. 1922 se jim narodil syn Jan Radovan Milič Zelenka. V prosinci 1925 zanechal Jan Zelenka ženu a syna v péči svého bratra a odjel učit do Brandova na Mostecku. Ve svém volném čase organizoval stavbu české školy v převážně německém Dolním Háji u Duchcova. Po dostavbě školy zde začal Jan Zelenka učit a přestěhoval se tam s celou rodinou. Záhy se stal za ČSNS členem osadní rady.

Poté co se v roce 1933 dostal moci A. Hitler, začalo čs. vojenské zpravodajství hledat v pohraničí spolupracovníky. Jedním ze zpravodajcú se stal Jan Zelenka, který se stal i starostou Sokolské župy Krušnohorská-Kukaňova.

Mnichovská dohoda z 29. září 1938 znamenala odstoupení pohraničí Německu. Mostecko a Duchcovsko se 10. října stalo poslední z pěti pohraničních pásem, které Německo obsadilo. Mezi desetitisíci Čechy kteří odešli, byla i Zelenkova rodina.

Přes prozatimní útočiště v ubytovně v Tyršově domě se v lednu 1939 nastěhovala Zelenkova rodina do žižkovského bytu. Do stejného domu se ze Slovenska nastěhovala i rodina poštovního úředníka Václava Ruty.

V protějším domě (Biskupcova 7 - i zde je pamětní deska) bydlela rodina Aloise Moravce, jejichž prvorozený syn Miroslav odešel v roce 1939 k čs. zahraničí armádě. Brzy po příchodu parašutistů se byt Moravcových stal velitelským stanovištěm.

Jan Zelenka krátce působil na obecné škole v Košířích, odkud přešel na obecní školu v Dejvicích a v roce 1941 se stal učitelem na obecné škole chlapecké ve Vršovicích.

8. října, několik dní po nástupu R. Heydricha, byl vydán výměr, kterým byl rozpuštěn Sokol. Přes osm set sokolů bylo deportováno do koncentračního tábora Auschwtz I. a Flossenburg. Mezi těmi, kteří zázrakem unikli pozornosti Gestapa, byl i Jan Zelenka.

Zelenka se stal jeden z budovatelů ilegální skupiny Říjen, a začal používat krycí jméno Borský, Strejda, Říha, ale v případech, kdy jednal s lidmi, které neznal ze Sokola, používal nejčastěji jméno Hajský.  

V noci na 29. 12. 1941 seskočila u obce Nehvizdy skupina ANTHROPOID. Parašutisté odjeli vlakem na své záchytné adresy do Rokycan a Plzně, kde získali další adresy spolehlivých lidí v Praze. Jak se parašutisté dostali k Janu Zelenkovi, není doposud úplně jasné. Podle Gestapa se 31.12. ubytovali v bytě Václava Ruty a od 5.1. 1942 se měli ukrývat v bytě Zelenkových.

V následujících dnech Zelenka spolu s Novákem a Piskáčkem, které znal ze Sokolské župy, vyzvali všechny své přátele ze Sokola ke spolupráci a podpoře parašutistů. Kubiš, Gabčík, Valčík a později další si v podstatě nemuseli dělat větší starosti s ubytováním ani stravou. Muži ze skupiny ANTHROPOID svůj úkol pochopitelně tajili. Jediný kdo byl od počátku do akce zasvěcen byl Jan Zelenka.

Na doporučení Petra Fafka Jan Zelenka požádal prostřednictvím předsedy sboru starších pravoslavné církve Jana Sonnevenda o bezpečný úkryt v pravoslavném kostele sv. Cyrila a Metoděje ThDr. Vladimíra Petřka.

Do kanceláře kostela přiváděl parašutisty Zelenka spolu se svou kolegyní Aloisií Winzettlovou. Už druhý den po atentátu přivedli Jaroslava Švarce. Za další dva dny Švarce následovali Jan Kubiš, Josef Valčík, Josef Bublík a Jan Hrubý. Poté Adolf Opálka a jako poslední 1. června přišel Jozef Gabčík.

Díky Čurdově zradě byl v noci 17. června obklíčen blok domů v Biskupcově ulici. Ozbrojené komando vtrhlo do bytu Moravcových. Očekávali, že v bytě najdou některého z parašutistů. Přišlo ale velké zklamání. Marie Moravcová využila vhodného okamžiku a na záchodě spolkla ampuli jedu. Gestapo zatklo Aloise Moravce. Syna Aťu, který byl u příbuzných v Písku, přivolali fingovaným telegramem. Aťa byl vydán napospas vyšetřovatelům. Dlouho zapíral a zhroutil se, až když mu gestapáci ukázali mrtvolu matky a byl zatčenými usvědčen.

Kdo prozradil byt Zelenkových, se přesně neví. Taky je záhadou proč Zelenkovi, kteří bydleli naproti a museli vědět co se tam děje, a měli  dost času pokusit se o zachránu, případně varovat parašutisty v kostele, nic neudělali. Jakoby odevzdáni osudu, čekali na smrt. Na tyto otázky už nikdy odpověď nedostaneme.

Kolem poledne vyjelo od Petschkova paláce několik aut. Opět zamířily do Biskupcovy ulice. Ale tentokrát do protějšího domu čílslo 4.  Gestapo vyběhlo do prvního patra ke dveřím se jménem: Jan Zelenka - řídící učitel. Zazvonili. Někdo odsunul záklopku kukátka. Ozvalo se: "Polizei! Aufmachen!" Nic. Poté gestapák Fleischer vykopl dveře, a v ten samý okamžik druhý gestapák Herschelmann střílí po muži který proběhl předsíní do ložnice. Herschelmann střílí podruhé. Kulka vyletěla oknem  ložnice na protější dům. Zelenka ložnicí proběhne do koupelny, kde se stačí zamknout a rychle spolkne ciankáli. Herschelmann jako pominutý zběsile střílí do dveří koupelny. Dveře se po chvíli otevřou a vychází na ruce zkrvavený Zelenka. Herschelmann po Zelenkovi skočí. Ten s krvácející ranou na ruce a s pěnou u úst klesne na zem.

Gestapáci poslali Františku Zelenkovou pro nejbližšího doktora Ladislava Dopitu, který bydlel taktéž v Biskupcové ulici číslo 25. Při jeho příchodu ležel Jan Zelenka na otomanu, měl ještě hmatatelný puls, ale reflexy žádné. Když gestapáci odešli do vedlejšího pokoje, podala Zelenková doktorovi tabletu velikosti aspirinu se slovy: "Udělejte s tím něco, pane doktore!" Byla to tableta ciankáli. Proč ho nepoužila se můžeme pouze domnívat, protože ji čekala hrůzostrašná cesta do mathausenského pekla a brzká smrt.

Když se o této události při vyučování dozvěděl od Jiřího Ruty Jan Milíč Zelenka, domů už nešel. Svou situaci vyřešil stejně jako otec - spolkl ciankáli. Kolem 22. hodiny objevili náhodní chodci v Husově háji tělo neznámého mladíka. Na místo byli přivoláni policisté, lékaři a německá kriminální služba. Bylo konstatováno, že jde o sebevraždu neznámým jedem. Podle občanské legitimace se zjistilo, že se jedná o studenta Jana Zelenku.

Byty Moravcových i Zelenkových v Biskupcově ulici hlídala v dalších dnech protektorátní policie. Při vstupu do bytu Zelenkových byla 18. června zatčena Anna Šrámková. Následující den byli zadrženi Rutovi. 27. června Fafkovi a Jan Sonnevend. 9. červencee šestičlená rodina Novákových, kteří byli vyslícháni nesmírně brutálně. 13. července Piskáčkovi. Ostatky parašutistů, Jana Zelenky st. a ml. a Marie Moravcové byly vhozeny do společného hrobu na hřbitově v Ďáblicích.

Bez lidí jako byl Jan Zelenka by se atentát nemohl nikdy uskutečnit. Proto si zaslouží, aby heslo na pamětní desce Nezapomeneme! bylo stále připomínáno. 

Informace pochází  především z práce Jaroslav Čvančary "Ni zisk, ni slávu"