Proč se Miloš Zeman nestal prezidentem v roce 2003?

Jeho "odchod" z politiky v roce 2002 bylo pouhé gesto, které ho mělo přivést nazpět, na jeho vysněné místo - Hrad. Zeman byl vždy všehoschopný technokrat moci, který "hrál" především na sebe. Byl a je pragmatikem moci. 

Pro Zemana nebyl nikdy důležitý morální aspekt politiky. Jeho heslem je úspěch za každou cenu, proto mu nikdy nevadilo kým se obklopoval, protože nemá problém se dotyčných rychle bezohledně zbavit a nahradit je jinými, v podstatě stejnými, ne-li horšími lidmi.

Po celou dobu svého působení v ČSSD byl především sólo hráčem, který  viděl své působení v ČSSD jako vlastní mocenský projekt. "Opoziční smlouva", která zakonzervovala tehdejší stav a kterou tak rád obhajuje, byla završením jeho cynického přístupu k politice, přesně podle hesla: "Účel světí prostředky!"

Ale v roce 2003 zažil šok. Jeho vysněná, a podle něho, jednoznačná rychlá cesta na Hrad, se neuskutečnila. Zabránila mu v tom jeho vlastní strana, a lidé které osobně vyzdvihl do čela strany (Špidla, Gross). Z Hradu, místo aby odešel za zvuků fanfár, utekl jako spráskaný pes. Odešel dál objímat stromy na Vysočině a přitom nepřestal snít svůj prezidentský sen. Dobu čekání využil kromě "objímání" stromů tím, že kul pikle proti vlastní straně, účastnil se na Rhodosu ( spolu s Vojtěchem Filipem) konferencí pořádaných Světovým veřejným fórem, které vede Putinův blízký přítel Vladimír Jakutin, kterého Američané a Australané dali na sankční listinu a sžíral se pomstychtivostí; což je je jeden z jeho charakteristických rysů.  Jeho sloní paměť mu neustále připomíná dvacet sedm "zrádců" . Ne nadarmo tvrdil, že má v rukou karty 27 poslanců ČSSD, kteří ho na Hrad nezvolili. "Viděl jsem karty s 27 poslanci sociální demokracie, od Vlastimila Aubrechta po Petra Zgarbu", tvrdil. A to i přesto, že tento seznam zpochybňuje jedna z "karet" Radko Martínek.

Proč vlastní poslanci Miloše Zemana "zařízli"? Deset let poté, v roce 2013, popsal Stanislav Gross pro Insider proč v prezidentské volbě nedal hlas Miloši Zemanovi. Uvedl stejný důvod jako Vladimír Špidla. "Obávali jsme se lidí  navázaných kolem Zemana, především jeho tehdejšího šéfporadce Miroslava Šloufa."

Domnívám se, že se nejedná o přesnou odpověď. Myslím, že druhá část odpovědi by měla znít: "Obávali jsme se jeho neukojitelné chuti o všem rozhodovat sám, bez ohledu na to, že prezident je především ceremoniální funkce. Bylo nám jasné, že by jsme nevládli, a nedělali nic jiného, než bojovali s Hradem." Pro technologa moci je ceremoniální funkce samozřejmě velmi málo. 

Nyní s poukazem na to že ho zvolil "lid" (hlas Boží) ukazuje současné vládě ramena. Musí být navýsost spokojen. Už nečekal že se dočká, a to i přesto, že pro jeho zvolení prezidentem byla založena Strana práv občanů, která měla jediný úkol: dostat Zemana na Hrad, Není se mu dostalo satisfakce za jeho desetileté "čekání" u stromu na Vysočině. Teď může dát najevo těm co zhřešili nevolením jeho osoby, svou mstivou povahu.

Byl vždy zvyklý na pozornost médií. Přesto, že pro novináře nemá jediné slušné slovo, po ničem tak netouží jako po pozornosti. Proto ty jeho "spanilé jízdy" po zemích českých i světě. Asi má stálý pocit, že je opět na prknech Semaforu. Proto ty "humorné bonmoty", které mají tak rádi jeho "voliči".

Miloš Zeman rád poukazuje  na jiné. Na jejich "selhání" a náklonnosti k Hitlerovi. Jak se mu podařilo ve svém projevu k osvobození Osvětimi v případě Peroutky, který strávil v koncentračním táboře šest let. Inkriminovaný článek na Hradě hledají dodnes.

O svém "selhání" a náklonnosti k Rusku a Číně pomlčel. Ne nadarmo jel Číny, aby se dle svých slov naučil "stabilizovat společnost". Já jsem přijel do Číny, abych se od Číny učil, jak zvýšit hospodářský růst, jak stabilizovat společenský řád".

Na stabilizaci naléhá i čínská velvyslankyně, která vyplísnila ministerstvo zahraničí za to, že si čeští poslanci dovolili navštívit Tchaj-wan. Přitom se oháněla názory našich politiků , že Česko bude respektovat politiku jedné Číny.

Už dříve si Miloš Zeman vzal za příklad Čínu. Zatímco Václav Klaus zpackal privatizaci, a zvolil tzv. českou cestu, Takže místo aby vydělal stát, vydělali desítky možná stovky šejdířů, kteří prapodivně získaný majetek buď vytunelovali nebo obratem prodali cizincům. a napakovali se na náš úkor. Miloš Zeman se pro změnu svou podporou zahraničních investic, na úkor českých, postaral o ztrátu desetitisíců hektarů kvalitní zemědělské půdy, a dopomohl nám k zisku evropského prvenství ve skladovém hospodářství a v množství montážních hal, kde se za nízké mzdy, montují produkty pro zahraniční firmy. Tím se mu podařilo u nás stabilizovat nízké mzdy, ze které, díky štědrým sociálním dávkám, pracují především zahraniční dělníci, což má za následek sedmi procentní nezaměstnanost,  všeobecně nízké mzdy a menší příjem do státního rozpočtu, který určitě nespraví  prezidentův šedesátitisícový příspěvek, který v podstatě spolkne zvýšený prezidentský rozpočet.

Ale neříkejte to před ctiteli obou jmenovaných, protože okamžitě spustí křik: "Pan prezident Václav Klaus je velký bojovník proti byrokracii EU" nebo "Miloš Zeman nekrade a je lidový." I to je v současnosti ten nejlepší "kádrový" posudek proto, aby se člověk mohl stát prezidentem.

A proto použiji parafrázi posledního prezidenta "bonmotu": "Smrt alkoholikům a obžerství."