Geniální manipulátor Miloš Zeman - Zemanova vláda

Odezvou na "Opoziční smlouvu" byla výzva "Děkujeme, odejděte", kterou vydali někdejší studenští vůdci 17. listopadu 1999, ve které žádali vedoucí politiky, kteří jsou zodpovědní za politický a morální marasmus, aby podali demisi.

Byla to poslední politická akce, která dokázala zaplnit Václavské náměstí. Přišlo  70 000 lidí. Bohužel to na dotyčné nezapůsobilo a zůstali na dlouhá léta opevněni na svých místech. Jednalo se především o Václava Klause a Miloše Zemana, kteří zosobňovali politiku té doby,

Nebyla to první iniciativa. Už v červenci se vytvořila první iniciativa Impuls 99.  Byla to první reakce na "Opoziční smlouvu". Na přelomu let 2000/2001 se objevil další problém, známý pod  jménem Krize v České televizi. Jednalo se o odvolání ředitele a nastolení nového ředitele nakloněnému ODS. Objevuje se nové jméno - Jana Bobošíková. Od té doby se s jejím jménem setkáváme stále. A co Zeman? Zeman překvapivě mlčí, hraje mrtvého brouka. 

Zemanovy "Opoziční smlouva" tak přirostla k srdci, že v roce 2002 navrhoval ČSSD, aby podepsala opoziční smlouvu s ODS, případně s KSČM! Pro vládnutí je všechno dobré.

V roce  2004 pro Lidové noviny řekl Miloš Zeman: "Komunismus byl nebezpečnější než fašismus." Jako vždy se u Zemana jedná o propastný rozdíl mezi slovy a činy.  Podíváme-li se na Zemanovu vládu, zjistíme, že z celkem 27 členů, kteří prošli jeho vládou, bylo 13 členů KSČ. Většina z nich vsadila na špatnou kartu. Někteří, jako Pavel Rychetský, podepsali Chartu 77. U některých, kteří se po šedesátém osmém stali nepříteli státu, byl jejich vstup do KSČ nepochopitelný a ukazuje na jejich gumovou páteř. Miroslav Grégr byl synem důstojníka československé armády, který se aktivně účastnil bojů u Tobruku i na východní frontě, za což byl v padesátých letech patřičně odměněn - komunistickým kriminálem. Přesto jeho syn vstoupil do KSČ.  

Většina poradců Miloše Zeman byli lidé, kteří pracovali v aparátu KSČ, včetně jeho osobního tajemníka Jana Heřmana, který byl okresním tajemníkem OV KSČ na Praze 4.   

Zeman se rád chlubil, že má ve vládě nejlepší lidi. Jako příklad nám může posloužit Zemanův ministr obrany Jaroslav Tvrdík, bývalý člen KSČ, kterého v roce 2003 odvolal nový předseda vlády Vladimír Špidla. ČSSD pro něho horečně hledala uplatnění. Odmítlo ho Aero Vodochody, poté Správa letišť, až se nakonec stal šéfem ČSA; kam si do vedení vzal své bývalé náměstky z ministerstva obrany. Jeho podřízení  ho měli určitě velmi rádi. Platy během tří let vzrostly o třetinu. Vyměnil Škody Octavia za Audi a letadla nakupoval jako zběsilý. Ze ziskového podniku udělal ztrátový podnik, do kterého musel stát nalít miliardy. Nakonec svůj podíl musela Nečasova vláda prodat Air Korea za směšných 48 milionů, s výhledem, že ještě nějaký milion se ve státní pokladně ocitne - určitě si poté hlasitě oddychla. Tvrdíka určitě mrzí, že to nemohl prodat nějaké čínské aerolince. Jan Fencl jako ministr zemědělství skupoval půdu přes Pozemkový fond, a největší část dotací směřovala do okresů kde hospodařil jeho syn. O křišťálově čistém Stanislavu Grosovy či "mafiánovi" Karlu Březinovi, snad není nutné psát.

To, že Miloš Zeman byl laxní k státnímu majetku jako Václav Klaus, potvrzuje případ privatizace Sevapharmy, kterou Zemanova vláda zprivatizovala za 50 milionů. S podporou Miroslava Šloufa ji koupil bankrotář Jan Gottvald, majitel fotbalového klubu Drnovice (kdepak asi jsou?), aniž by splnil dané podmínky. Jen pozemky měly hodnotu přes miliardu. Česká republika přišla chybou Zemanovy vlády o vlastní výrobu vakcín a sér, které se od té doby musí dovážet. Gottvald pozemky obratem prodal za 350 milionů, přesto skončil jako bankrotář.                                                                                   To samé se stalo v případě Moravské uhelné společnosti, kdy díky neschopnosti Zemanovy vlády přišel stát o několik miliard korun. Případ MUS se dostal do podvědomí teprve poté, co případ začala vyšetřovat Švýcarská justice. Další důkaz o našem právním státě, které nám zanechaly vlády ČSSD a ODS.                                                                                                                                                                                                               V případě krachu IPB se rovněž Zemanova vláda nezachovala jako dobrý hospodář, protože dlužníkům nesebrala žádný majetek, Naopak je nechala klidně dál podnikat, případně s pomocí nastrčených firem skupovat za pakatel vlastní dluh. Miloš Zeman viděl jediné řešení: prodej banky strategickému, zahraničnímu partnerovy - a to za korunu. Obětí této ostudy se stal ministr financí Pavel Mertlík  (mimochodem taky byl členem KSČ). Byl obětován, aby Zeman a jeho vláda z toho vyšla čistě.

Zatímco stát to stálo cca 200 miliard. Jiní se stali přes noc miliardáři - viz Ivan Zach, který se stal majitelem TV Prima.  Myslím, že Charouz se ještě dodneška, ve své barrandovské vile, smíchy popadá za břicho. A není jediný.

Zeman si přisvojuje privatizaci bank, což je jistě pravda; ale je taky známé, že za Klausovy vlády, dělal vše, aby si privatizační smetanu nechal pro sebe. Možná proto, že lidé okolo něho čekali slíznutí smetany. Pavel Rychetský ve své knize píše, jak si Miroslav Šlouf bezostyšně řekl při privatizaci České spořitelny o "pouhých" sto milionů. Stálo nás to všechny dost miliard korun. A stálo by to nás méně, kdyby si Zeman nechtěl přivlastnit její slávu.

Zemanova vláda přišla taky s investičními pobídkami. Bohužel na ně nemohly dosáhnout domácí firmy, takže všechnu smetanu slízly zahraniční firmy. K roku 2006 dosáhly pobídky 150 miliard korun.

 Díky nim jsme přišli o tisíce hektarů zemědělské půdy a ve všech městech nám zůstaly ruiny starých továren. Nebylo důležité jaké firmy k nám přichází, ale kolik zaměstnají lidí. Nikdo moc nezjišťoval co firmy přinášejí. Jednalo se totiž především o zahraniční montovny, skladové a distribuční areály, kde mzdy byly nastaveny na co nejnižší úroveň.

Pokud Zeman vybízí podnikatele k zvýšení mezd, měl by se zamyslet nad tím, že právě jeho vláda je v pozadí nízkých mezd, protože pro uvedené firmy  není aktuální zvedat mzdy. To raději  po těch letech krásných daňových prázdnin, odejdou za lepším a nám nechají další ruiny. Přitom se málo ví, že jeho vláda měla i štěstí, protože v té době klesly úroky a inflace díky politice ČNB. Naštěstí  se dnes tato politika mění a investiční pobídky se zaměřují na technologicky náročnější investice.

Díky této politice ( a nejenom Zemanovy vlády, ale ta určila směr) jsme nedohnali západ, jak nám to politici v devadesátých letech slibovali, ale naopak jsme dohnali východ.  Od roku 1996 byl slovenský růst HDP, kromě let 2005 a 2009, vždy vyšší než náš. Rozdíl slovenského a českého HDP na hlavu byl ještě v roce 2003 50,8%. V roce 2013  byl už jen 6,6%. Dá se předpokládat, že během pár let nás dožene. To samé se dá říct o Polsku, které tak rádi častujeme slovy: "Hokynáři!" 

V době "Opoziční smlouvy" se Zeman s Klausem snažili prosadit většinový volební systém. Tím si chtěli zajistit (jak se domnívali), že právě oni dva, s pomocí svých stran, budou rozhodovat o všem co se bude ve státě dít. 

Než se Miloš Zeman rozhodl odejít objímat stromy na Vysočinu (se slovy, že se do politiky nevrátí), vybral si za sebe náhradu - Vladimíra Špidlu. A zároveň podporoval Stanislav Grosse, "korunního prince ČSSD", kterému vděčil za zvolení předsedou ČSSD. Později oba urazí. Špidlu pošle do blázince a Grosse do vězení. Ale přitom je to právě on, Miloš Zeman, který oba pozvedl a tím pádem nese za jejich činy spoluzodpovědnost.    

Pokračování zítra pod názvem Geniální manipulátor Miloš Zeman - Vysočina