Jiří Paroubek bez masky

Jiří Paroubek byl kdysi hvězdou několika politických stran. První byla národně-frontová Československá strana socialistická, kde to díky své "buldočí" povaze dotáhl až do ÚVV. 

Jenomže ejhle, jeho sen stát se poslancem Federálního shromáždění, se i přes slib tehdejšího předsedy strany, agenta StB, Bohuslava Kučery, rozplynul  A to i přesto, že se snažil vždy dokázat, že ví jaká politická linie je ta správná, jak to krásně ukázal už v únoru 1978 při rozhovoru pro Socialistický směr odpovědí na otázku: "Co pro vás znamenal vlastní únor 1948?"

Byl tak raněn tou "zradou", že s okamžitou platností se v roce 1986 vzdal všech funkcí a  ze strany vystoupil. Tímto krokem si nevědomky zachránil svou budoucí politickou kariéru, protože jsem skálopevně přesvědčen, že by jako všichni ostatní, v roce 1989 hlasoval pro "pendrekový zákon" aniž by se začervenal. Všichni co pro tento zákon hlasovali, byli v roce 1992 vyloučeni ze strany.

Volný čas do roku 1989 věnoval své pracovní kariéře v RAJ (Restaurace a jídelny), kde z pozice vedoucího sekretariátu ředitele (agenta StB) to dotáhl na ekonomického náměstka. Díky této funkci (či spíše už dávno předtím) se velice skamarádil s Vlastimilem Dvořákem, několikanásobným agentem StB, který spolupracoval i s československou kontrarozvědkou. Doporučuji si přečíst jeho svazek. Ale upozorňuji, že je nutné mít hodně silný žaludek.

Jako mnoho estébáků, se soudruh Vlastimil Dvořák po pádu komunistů velmi rychle zorientoval. Podvodným způsobem restituoval hotel Ambassador. A přestože už v roce 1992 na tento podvod upozorňovalo NKÚ, hotel vlastní nadále.

Nevlastní jenom tento hotel. Vlastní i jeden hotel v Mariánských Lázních - Esplanade. Možná vám toto jméno něco připomíná. Ano, je to ten hotel, v kterém se určitě jenom náhodou ženil Jiří Paroubek a jeho svědkem na svatbě nebyl nikdo jiný, než slovenský předseda vlády Robert Fico. 

Jiří Paroubek se oháněl fakturou, která měla dokazovat, že si svatbu zaplatil. Ale přitom několik dní před koncem Paroubkovy vlády, odpustil tehdejší ministr financí jeho vlády, Bohuslav Sobotka,  Vlastimilovi Dvořákovi na daních "blbých" 26 milionů korun. S radostí nad touto dobrou zprávou si Vlastimil Dvořák koupil auto za 11 milionů korun. No prostě "šibal".

O Jiřího Paroubka se také zajímala StB, která o něm uvažovala jako o agentovi StB (krycí jméno Roko). Jenomže poté co zjistila, že v orgánech, v kterých působil Jiří Paroubek, má přehršle agentů StB, tak i přes jeho vstřícné chování, došla k závěru, že další agent je zbytečný. 

Ani jeho polistopadová politická kariéra se nevyvíjela podle jeho představ. Přestože byl podporován tehdejším předsedou ČSSD Jiřím Horákem a všude vystupoval jako Horákův následník,  v boji o křeslo předsedy ČSSD prohrál se Zemanem. Zemanovi to nikdy neodpustil. Ale nejhorší, co Jiřího Paroubka mohlo potkat, byl jeho klesající vliv v ČSSD, který vyvrcholil v roce 1996, kdy v pražských primátorkách skončil na nevolitelném místě kandidátky. Zareagoval tak, jak byl zvyklý. Práskl dveřmi a své úspěšnější spolustraníky na kandidátce veřejně obvinil z toho, že jsou to politici druhé kategorie.

Jenomže trpělivost přináší růže. Konečně díky "opoziční smlouvě" mezi ČSSD A ODS byl zvolen ( či spíše dosazen) do funkce náměstka primátora hl. města Prahy. Ve své funkci se moc nevyznamenal. Je spojován s aférou tunelování První městské banky. Jako ekonomický náměstek primátora zbytečně nalil do hroutící se První městské banky přes 300 milionů městských peněz. Pozdržel nákup 72 milionů Eur, čímž město připravil o dalších 140 milionů korun. Taktéž se mu vytýká zakázka na výstavbu skleníku Fata Morgána v pražské botanické zahradě v Tróji, kde se dohodnutá částka 29 milionů vyšplhala přes 200 milionů. Ovšem Jiří Paroubek se svou známou vrozenou skromností prohlásil v srpnu 2004 v rozhovoru pro týdeník Respekt: "Hlavně díky mně Praha vypadá, jak vypadá. Takový rozvoj tu nebyl od Karla IV."

Bohužel ani jeho "velkolepé úspěchy" srovnatelné s Karlem IV.mu v jeho politické kariéře nepomohly. V roce 2000 neúspěšně kandidoval do Senátu. A když byl v roce 2002 opět zvolen do zastupitelstva hl.m. Prahy, tak s s druhým nejnižším počtem hlasů.   (Ó, jaký nevděk voličů za jeho "úspěchy")    V lednu 2005 neuspěl ani při volbě předsedy pražské organizace ČSSD, což muselo silně poznamenat jeho zbytnělé ego, zvláště když ho nečekaně Stanislav Gross pověřil řízením Ministerstva pro místní rozvoj. 

Ovšem dějí se zázraky. Jedním z nich byl pád  Grossovy vlády a nečekané jmenování neoblíbeného Jiřího Paroubka předsedou třetí vlády ČSSD (to se doposud žádné politické straně nepodařilo). Proč byl vybrán právě Jiří Paroubek je trochu ve hvězdách a Stanislav Gross nám o tom už nic nepoví.

Konečně mohl ukázat, co umí. Dokázal sjednotit rozhádanou ČSSD, ale po několika měsících se jeho razance zvrtla do autoritářského režimu, za což si vysloužil přezdívku "buldozer". Domnívám se, že je to výstižné pojmenování, protože Paroubek spíše bourá, než staví. Je tptiž přesvědčen, že jenom on může o všem rozhodovat. Jasně se to projevilo v jeho prohlášení na schůzi ÚV ČSSD v září 2005, kdy prohlásil: "Ty zákony, které jsou potřeba ve prospěch této země, lidu této země, budeme schvalovat i třeba s komunisty. A kdyby tady spadli Marťani, tak je budu schvalovat třeba s Marťany, budou-li členy Poslanecké sněmovny."

Ještě před tímto prohlášením se Jiřímu Paroubkovi podařilo rozčeřit veřejné mínění svým kontroverzním rozhodnutím. V červenci 2005 schválil policejní zásah proti CzechTek 2005 s tvrzením, že je nutná co nejtvrdší policejní akce v mezích zákona. Toto rozhodnutí mělo za následek vzedmutou vlnu odporu mladých, která se následně projevila v roce 2009 při volební kampani do Evropského parlamentu, kdy se proti Jiřímu Paroubkovi zvedly veřejné protesty, které vyvrcholily vrháním vajec na pódia během předvolebních mítinků, kterých se Jiří Paroubek zúčastnil.

V době Paroubkovi vlády byl nejvyšší nárůst HDP. Pro Paroubka ideální doba pro utrácení. Přesně jak se vyjádřil v článku MFDnes 13.3. 2006 s nadpisem "Na vyrovnaný rozpočet by stát doplatil". Jiří Paroubek uvedl: "On nebyl vůbec problém udělat o sedmdesát miliard korun nižší výdaje. Otázka je, proč bychom to dělali."  K tomu se vztahuje i toto Paroubkovo prohlášení: "Dluhy se platit nemusí!"

Ani ne dva dny na to, vyšel v MFDnes další rozhovor s Jiřím Paroubkem (Jiří Paroubek přímo zbožňuje rozhovory). Na otázku: "Kde berete své sebevědomí, že to vedete správným směrem?" Jiří Paroubek odpověděl: "Já vycházím z toho, že mám něco jako poslání, možná od nějaké vyšší bytosti, takže předpokládám, že dokážu sociální demokracii vyvést ze situace, ve které byla."

Vědom si své "výjimečnosti" rozdával pastelkovné, porodné...a nebýt prohraných voleb, možná bychom díky jeho štědrostí předběhli v zadlužení i jeho oblíbené Řecko.

Jenomže týden před volbami v roce 2006 šéf útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) Jan Kubice obvinil ministra vnitra, policejní prezidium a Jiřího Paroubka, že se pokouší ovlivnit a omezit vyšetřování závažných případů, které dokazují prorůstání organizovaného zločinu do nejvyšších míst státní správy. Omezování ÚOOZ se údajně dělo při vyšetřování vraždy Františka Mrázka a jeho vztahů s vysoce postavenými úředníky a politiky. Mezi různými jmény se objevilo jméno Kočka, který se velmi dobře znal s Jiřím Paroubkem. Žalobu Jiřího Paroubka na odškodnění a omluvu soudy zamítly.

Volby v roce 2006 dopadly tak, jak asi Paroubek nepředpokládal ani ve svém nejhrůznějším snu. Vyhrála ODS, která získala o 24 mandátů víc než při minulých volbách. Tyto volby měly nejtvrdší a nejšpinavější kampaň. K čemuž Jiří Paroubek svým chováním přispěl mírou vrchovatou. Svoje zklamání z prohry, kterou nedokázal unést, projevil ve svém projevu: "Cítím povinnost oznámit, že demokracie v této zemi utrpěla tvrdý zásah, srovnatelný snad jen s únorem 1948, snad jen s tím rozdílem, že hrozí modrá totalita. Pokud by občané uvěřili kampani ODS a jejím experimentům, jsou sami strůjci svého osudu a nelze nic namítat. Pokud volební vítězství dosáhli nečestně, nemůžeme to v zájmu tohoto státu tolerovat."

Pro Jiřího Paroubka to byl šok. Chvíli mu trvalo než si uvědomil svou porážku. Ale jeho nabubřelé ego bylo nadále tak velké, že v rozhovoru pro MFDnes skromně prohlásil: "Patřím stále k nejpopulárnějším osobnostem této země."  A pokračoval dál: Na otázku: "Máte na mysli, že ho "Semelete v kafemlejnku?" (míněno: Topolánka v diskuzi), odpověděl: "To je otázka, jestli to bude zrovna v kafemlejnku. Jestli vyhraju k.o., anebo to bude na body. Každopádně vyhraju; a bude to s převahou."

Svou skromnost a nabubřelost potvrdil svým slavným prohlášením na tiskové konferenci v říjnu 2007. "Podívejte se na mě, jestli jsem přišel jako od táboráků, nebo jako člověk, jehož oblečení má nějakou hodnotu. To, oblečení něco stojí - boty, šaty, košile... Rozhodně o mně se nedá říct, že bych chodil oblečený jak od táboráku..Já vydělávám měsíčně 77 400 korun a nějaké drobné...Já žiju se slečnou Kováčovou a ta má také peníze, a ve dvou se to lépe táhne....Rozdíl mezi 930 tisíci a 190 tisíci je 740 tisíc korun. Dámy a pánové, nechci se vás dotknout - kdo z vás to má?"

A ve své "skromnosti" pokračoval dál. V dubnu 2007 TV Prima prohlásil:  "Umím si představit, že pokud bych byl úspěšným politikem, tak bych se mohl  o tuto funkci (prezidenta republiky) někdy v budoucnu ucházet."

Paroubkova úpěnlivá snaha vyjádřit Topolánkové vládě nedůvěru byla nečekaně korunována 24. března 2009; uprostřed předsednictví ČR Evropské unii, kdy se proti vlastní vládě postavili její poslanci Vlastimil Tlustý a Jan Schwippela, a dvě poslankyně SZ Věra Jakoubková a Olga Zubová. K překvapení všech, cestu k předčasným volbám zhatilo rozhodnutí samotného Jiřího Paroubka, který přes noc změnil názor a vypsání předčasných volby nepodpořil. Jednalo se o další z mnoha nepochopitelných rozhodnutí "velkého politika" Jiřího Paroubka.

Předvolební průzkumy dávaly Paroubkovi za pravdu, že to bude on, kdo bude předsedou vlády. bilboardy s jeho tváří zaplevelily celou republiku. ČSSD si musela na tuto nejnákladnější volební kampaň půjčit 180 milionů korun. Paroubek ale ke konci kampaně, přestal komunikovat s vybranými sdělovacími prostředky, protože se mu zdálo, že nepíší tak jako on si představoval.

Jeho urputná snaha vyhrát, násobená arogantním chováním, nakonec přiměla Ludvíka Vaculíka k napsaní: "Vy už nepůsobíte tolik svými myšlenkami, názory a programem, jako svou povahou, která budí odpor a strach."

Výsledek se dostavil. Ač ČSSD vyhrála, tak Jiří Paroubek. vědom si nemožnosti složit koalici, zareagoval zbaběle. Týž den kdy byly vyhlášeny výsledky složil funkci předsedy ČSSD. Tímto krokem ztratil v ČSSD nekritickou podporu

Zůstal pouhým poslancem, což pro jeho přebujelé ego bylo mála. Snil o vůdcovské pozici v České republice a proto se začal rozhlížet okolo. Ale to ji jiná historie.

A o ní ve středu v blogu s názvem: Tajemný Paroubkův muž v pozadí - Petr Benda

Většina uvedených informací pochází z knihy Emil Špatný" Estébáci, tuneláři, miliardáři a ..."druhá" vláda aneb Ukradená, či spíše rozkradená revoluce