Zločinné ideologie 20. století: komunismus a nacismus I.část

V televizi můžete vidět desítky dokumentárních filmů věnujících se Hitlerovi, jeho poskokům a zločinům nacismu. Ale o Stalinovi, jeho poskocích a zločinech komunismu se v podstatě nedozvíte nic, i když obě ideologie byla prohlášena za zločinná.

Co je pro 20.století nejcharakterističtější: mimořádný rozsah hromadného vraždění lidí lidmi, které bylo možné jen díky převzetí moci komunismem leninského typu a nacismem hitlerovského typu. Ač nepřátelská a vzešlá z odlišných dějin, mají řadu společných rysů. Oba režimy o sobě tvrdí, že jsou lidumilné, protože jeden chce dobro celého lidstva, druhý německého národa. ideály jednoho i druhého vyvolaly nadšenou oddanost a hrdinské činy. Nejvíce je však sbližuje to, že si oba osobují právo, ba dokonce povinnost, zabíjet, a činily to metodami, jež se sobě podobají, v rozsahu dosud v historii neznámém.

Ale historická paměť je dnes nepřijímá stejně. Nacismus, ač plně zmizel před více jak sedmdesáti lety, je právem předmětem nenávisti, kterou čas neoslabil. Naopak komunismus, ač čerstvý a padl nedávno, se těší ztrátě paměti a amnestii a většina nepokládá za vhodné vytáhnout ho ze zapomnění. Přitom komunismus a nacismus (fašismus) lze skutečně srovnávat jako dva druhy téhož žánru, žánru ideologického. (Alain Besancon - Nemoc století) 

V poslední době, zvláště díky krizi na Ukrajině, jakoby se zapomnělo na historické příčiny těchto událostí. Nejsem historik, přesto si dovoluji přinést historický exkurz; který samozřejmě nemůže být tak detailní, jak by si určitě zasloužil, ale přesto, jsem musel napsat 14 blogů.

Komunismus - idelogie, hlásající a požadující společenské vlastnictví a odmítající třídní rozdíly.

Nacismus - vznikl spojením fašistického státu (zahrnující vůdcovský princip) a rasistických teorií o nadřazenosti arijské rasy.

Nebudu psát o Marxu a Englesovi, ale začnu postavou V.I.Lenina, jehož pravé jméno je Vladimír Iljič Uljanov. Mísily se v něm různé geny, včetně ruských, židovských, německých, švédských a kalmyckých - taková věc neznamenala v mnohonárodnostním Rusku nic zvláštního. Přesto se stal přísně střeženým státním tajemstvím. Když Leninova starší sestra Anna v dopise z roku 1932 Stalinovi navrhla, že by mohl být dobrý nápad zvěřejnit fakt, že Leninův dědeček Mojše Blank byl Žid, protože by to pomohlo potírat antisemitismus, setkala se s kategorickým odmítnutím a důrazným varováním, aby si tuto informaci ponechala pro sebe.

V roce 1895 byl Lenin uvězněn a po 14 měsících byl poslan do vyhnanství na Sibiř. Rok poté ho následovala Naděžda Krupská, kterou si v roce 1898 vzal. Sibiřské vyhnanství ke konci carské vlády nebránilo tomu, aby odsouzeným byly posílány knihy, papír a tužky. Šlo o daleko mírnější trest, než jakými byli vystaveni odsouzenci během téměř celé sovětské éry. Taktéž nebylo problémem z carského vyhnanství utéct.

V únoru 1917 (podle juliánského kalendáře) se uskutečnila první revoluce roku 1917. Zaskočila jak cara, tak i Lenina, který v té době pobýval ve Švýcarsku. Únorová revoluce ukončila třistaleté vládnutí dynastie Romanovců.  A netrpělivý Lenin se mohl do Ruska vrátit jen díky velkomyslnosti německých úřadů, které mu s potěšením umožnily návrat ze Švýcarska, s vědomím, že tím způsobí problémy v nepřátelském táboře, protože si byli jisti, že se postaví proti ruské účasti ve válce. 

Lenin se skupinkou vracejících se revolucionářů (schovaných v nákladním vagónu), dojeli na Finské nádraži v Petrohradu krátce před půlnocí 3. dubna 1917. 

V té době bolševici rychle zřídili svou armádu - Rudé gardy

(pozdějí vznikly i jiné partajní ozbrojené složky např. SA, LM). Přestože se Prozatímní vláda snažila (v podstatě soukromou) armádu zrušit, tak se ji to nepodařilo. V té době existovala už duální moc: Prozatimní vláda a Sovět. Po červencovém neúspěšném pokusu svrhnout Prozatimní vládu a rozkazu o uvěznění Lenina, jako německého agenta, se rozhodl Lenin uchýlit do Finska.

23. října 1917 prosadil Lenin na Ústředním výboru bolševické strany (proti názorům G. Zinovjeva a L. Kameněva) svůj požadavek zmocnit se vlády ozbrojeným povstáním.

7. listopadu 1917 se ani tak nestala revoluce, jako spíše převrat. Jisti si svou mocí, souhlasili bolševici s prosincovými volbami do Ústavodárného shromáždění. Výsledky voleb z 8.12.1917 byl pro ně zděšením. Volby vyhráli Eseři s počtem 370 křesel. Druzí bolševici dostali 175 křesel; následovali leví eseři 40 křesel, kadeti 17 křesel, menševici 16 křesel, občanské strany 2 křesla a zástupci národnostních menšin 87 křesel. Pro bolševiky to byla studená sprcha, protože výsledek nedosahoval ani čtrvtinu odevzdaných hlasů. 

Ještě v listopadu 1917 vydali bolševici Deklaraci práv národů Ruska. Podle této deklarace měly mít všechny národy Ruska právo na sebeurčení. Na což zareagovalo Finsko, Polsko, Bělorusko, Gruzie, Arménie, Azerbajdžán a Pobaltí vyhlášením samostatnosti. Netrvalo dlouho a bolševici vetšinu samostatných států okupovalo a přičlenilo nazpět do Sovětského Ruska.

V lednu 1918 založili bolševici Rudou armádu.

18. ledna 1918 zahajovalo demokraticky zvolené Ústavodárné shromáždění své první zasedání. Poslanci na prvním zasedání odmítli Leninův návrh, aby souhlasili s převzetím moci sovětskou vládou. Na to bolševičtí poslanci opustili zasedací sál,  a do sálu vtrhla bolševická stráž a Ústavodárné shromáždění rozpustila. Když se druhý den poslanci dostavili na další zasedání, zabránily jim Rudé gardy vstoupit do zasedacího sálu a vojenské jednotky poté rozehnaly demonstraci občanů, kteří protestovali proti tomuto postupu. Při zákroku bylo zabito více než 100 lidí.

Lenin zdůvodnil postup bolševiků slovy: "Jen ničemové a idioti se mohli domnívat, že proletariát musí nejprve získat většinu ve volbách a teprve potom se může pokusit uchvátit pro sebe moc. My naproti tomu tvrdíme, že proletariát musí nejprve svhnout buržoazii a zmocnit se vlády. To se nazývá diktaturou proletariátu."  V noci na 20.1. dokonce zavraždily Rudé gardy v petrohradské nemocnici dva poslance za stranu kadetů.

Dzeržinski, zakladatel Čeky (Všeruská mimořádná komise pro boj s kontrarevolucí a sabotáží při Radě lidových komisařů RSFSR), prohlásil: "Lehká, pružná struktura, okamžitě akceschopná, bez hnidopišského právnictví. Žádné omezení když jde o akci, o to, udeřit na nepřítele ozbrojenou paží diktatury proletariátu."

A zde jsou výsledky: V Tangrogu v lednu 1918 hodili padesát "bílých" junkerů a důstojníků se svázanýma nohama a rukama do vysoké pece. V Jevpatorii bylo několik stovek důstojníků a "burojů" spoutáno a hozeno do moře, když byli před tím mučeni. Pokud někdo hledá důvody hrůz, které vzájemně následovali, je třeba je hledat zde.

Dá se říci, že tyto činy na plno rozpoutaly  Ruskou občanskou válku. Ne nadarmo Lenin 29. dubna 1918 prohlásil: "Ano, drobní podnikatelé, drobní vlastníci byli na naší straně, nás proletářů, když šlo o to svrhnout statkáře a kapitalisty. Ale teď se naše cesty rozcházejí. Malí vlastníci se hrozí organizace a kázně. Přišel čas, kdy musíme proti těmto malým vlastníkům, proti těmto podnikatelům rozhodně a nemilosrdně bojovat."

Dalším impulsem byl tzv. Čeljabinský incident,  ze dne 14. května 1918, který vedl ke konfliktu mezi československými legionáři a bolševiky. V Čeljabinsku stály zadržené vlaky 3. a 6. československého střeleckého pluku. Dopoledne nádražím projížděl směrem na západ vlak s maďarskými, německými a rumunskými válečnými zajatci. Vlak v Čeljabinsku nějakou dobu stál. Čechoslováci, když viděli špatné podmínky zajatců, darovali jim ze soucitu část ze svých potravin a tabáku. Když se vlak rozjel, z jednoho vagónu vlaku někdo umyslně hodil kus železa po jednom z československých legionářů. Střelec Ducháček ze 6. střeleckého pluku "Hanáckého" byl vážně zraněn a zůstal ležet v bezvědomí.

Rozzuření legionáři vlak se zajatci dostihli a pachatele na místě utloukli. Místní sovět při vyšetřování zatkl československou stráž, která incidentu přihlížela. 17. května českoslovenští legionáři stráž osvobodili a obsadili město. V průběhu léta a podzimu 1918 obsadilo 45 000 československých legionářů (většinu tvořili Češi, Moraváci, Slezané, nepatrnou pak Slováci, zejména sedmý střelecký pluk "Tatranský" a druhý jízdní pluk "Nitranských kozáků") obsadilo v Rusku střední Povolží, jih Sibiře, sever Kazachstánu a severovýchod Číny, území o rozloze 1 500 000 km2 (pro srovnání současná rozloha ČR je 78 864 km2). Akce legionářů daly T.G. Masarykovi a E. Benešovi politickou moc a umožnily tak vznik samostatného československého státu.

Bolševický útlak, který nastal po jejich uchopení moci, se projevil odporem obyvatelstva. V oblastech kontrolovaných bolševiky vypuklo v létě 1918 téměř sto čtyřicet vzpour a povstání velkého rozsahu. 9. srpna 1918 telegrafuje Lenin Výkonnému výboru sovětů Penzenské oblasti, aby zavřely "kulaky, kněze, bělogvardějce a jiné podezřelé elementy do koncentračního tábora." Poté následovaly popravy:

Nižní Novgorod: 31.8 1918 popraveno 141 rukojmí. Vjatak: během jednoho srpnového týdne popraveno 23 "bývalých četníků", 154 "kontrarevolucionářů", 8 "anarchistů", 28 "členů Konstitučně-demokratické strany", 186 "důstojníků", 10 "menševiků" atd.

Teror který se rozpoutal na Ukrajině během léta a podzimu 1919 přinesl kolem 50 000 mrtvých. Lenin se osobně vydal 12. a 13. března do Petrohradu. Když chtěl promluvit ke stávkujícím dělníkům, kteří obsadili továrny, byl přehlušen spolu se Zinovjevem výkřiky: "Pryč s Židy a s komisaři." Za což byli dělníci Putilovských závodů odměněny útokem Čeky. Během následujících dnů bylo bez soudu popraveno dvě stě stávkujících dělníků.

Největším masakrem občanské války bylo znovudobytí Krymu. (zdá se, že se jedná o ruskou zvyklost) V listopadu a prosinci 1920 bylo bolševiky pozabíjeno nejméně padesát tisíc civilních obyvatel. Zde je metoda ničení kozáckých osad:

23. října Sergo Ordžonikidze rozkázal:                                                                                           1. Vypálit městys Kalinskaja;                                                                                                         2. Vystěhovat městys Jermolovskaja, Romanovskaja, Samašinskaja a Michojlovskaja; domy a půda patřící obyvatelům budou rozděleny chudým rolníkům a zvláště Čečenům, kteří prokázali hlubokou oddanost sovětské vládě.                                                                                             3. Veškeré mužské obyvatelstvo z výše jmenovaných městysů od osmnácti do padesáti let zařadit do transportů a deportovat pod eskortou na sever, aby tam vykonávali práce těžké kategorie.                                                                                                                                                                               4. Vyhostit  ženy, děti a starce, ponechat jim nicméně povolení usadit se v některém jiném severnějším městysu;                                                                                                                     5. Zabrat všechen dobytek a všechen majetek obyvatel z výše zmíněných městysů.

O tři týdny později popisovalo hlášení, zaslané Ordžonikidzemu, průběh operace takto:

- Kalinovskaja: městys vypálen, veškeré obyvatelstvo (4220) deportováno nebo vystěhováno:   - Jermolovskaja: vyčištěna ode všech obyvatel (3218);                                                                 - Romanovskaja: deportováno 1600; zbývá deportovat 1661;                                                       - Samašinskaja: deportováno 1018; zbývá deportovat 2200.

Za svůj odpor proti bolševikům zaplatila donská a kubáňská oblast tvrdou daň. Podle nejslabších odhadů bylo v letech 1919 -1920 zabito nebo  dportováno mezi tři sta tisíci až pěti sty tisíci osob z celkové populace tři miliony osob. V deníku Krasnyj meč (Rudý meč), novin Čeky je možno se dočíst:

"Zavrhujeme starý systém morálky a "lidskosti" vynalezený buržoazií s cílem utlačovat a vykořisťovat "nižší třídy". Naše morálka je bezprecedentní, naše lidskost je absolutní, neboť spočívá na novém ideálu: zničit všechny formy útlaku a násilí. Pro nás je vše dovoleno, neboť jsme jako první na světě pozvedli meč, nikoliv abchom zabíjeli a zotročovali, nýbrž abychom osvobodili lidstvo z okovů...Krev? Ať teče proudem! Protože jedině krev může navždy obarvit černý prapor buržoazie na rudý prapor, vlajku revoluce. Protože jedině konečná smrt starého světa nás může navždy osvobodit od návratu šakalů."

A jaká byla situace Čeky? To vyplývá z jedné zprávy adresované Leninovi o činnosti Čeky v Jekatěrinoslavi: "V této organizaci prorostlé kriminalitou, násilím a svévolí, ovládané lůzou a kriminálními zločinci, popravovali po zuby ozbrojení muži každého, kdo se jim nelíbil; rabovali, znásilňovali, pouštěli do oběhu falešné peníze; vymáhali úplatky, pak vydírali ty, na nichž úplatky vymohli, a osvobozovali je za sumu desetkrát až dvacetkrát vyšší."

Vyjmenovat všechny hromadné popravy z let 1919 - 1920, by zabralo několik blogů. Ale zajimavostí je, že ty největší byly na území Ukrajiny a Krymu. Občanská válka skončila v roce 1920.

Bezprostředním důsledkem bojů byl katastrofální hladomor v Povolží a nastolení jedné z nejtvdrdších diktatur světa. Občanská válka měla na svědomí přibližně osm milionů obětí. Čtyřikrát více než činily ztráty Ruska v I. světové válce. Přibližně dva milony lidí (především s vyšším vzděláním) emigrovalo. Poslední odpůrci bolševiků se vzdali až v červnu 1923.

Ze všech selských povstání, která vypukla od zavedení rekvizice, bylo nejdelší, nejdůležitější a nejlépe organizované, povstání rolníků z Tambova. Velitelem, který měl povstání potlačit, byl jmenován Tuchačevský, který stál v čele téměř sto tisíc mužů. 11. června 1921 vydal rozkaz č. 171:

1. Zastřelit na místě bez soudu každého občana, který odmítne sdělit své jméno.                       2. Okresní politické komise nebo politické komise obvodů jsou zmocněné vynést nad vesnicemi, v nichž jsou skryté zbraně, rozsudek o zatčení rukojmí a ty postřílet v případě, že zbraně nebudou odevzdány.                                                                                                       3. Pokud budou nalezeny ukryté zbraně, zastřelit na místě a bez soudu nejstaršího z rodiny.     4. Rodina, která ukryje ve svém domě banditu, může být uvězněna a deportována mimo oblast, její majetek zkonfiskován, nejstarší z rodiny zastřelen bez soudu.                                     5. Rodiny, ukrývajíc rodinné členy nebo majetek banditů, považovat za bandity a bez soudu zastřelit na místě nejstaršího z rodiny.                                                                                           6. V případě, že rodina bandity uprchne, rozdělit její majetek mezi rolníky věrné sovětskému režimu a opuštěné domy spálit nebo zbořit.                                                                                7. Tento denní rozkaz aplikovat přísně a bezmilosti.      

Dobré spaní, a zitra u dalšího pokračování.