Dobře napsáno

Karma  (u toho ''sprchování'' jsem byl).

První polovina zajímavá,cenná jako osobní vzpomínky patrně účastníka oné dmonstrance, zbytek bohužel "frazeologie"

Dříve co čech, to muzikant. A zlaté české ručičky. Posléze co čech, to mistr v playbacku. A JEDINÉ RUČIČKY, KTERÉ SOUDRUŽSKY NEKRADLY, BYLY TY NA VĚŽÍCH KOSTELŮ.

Praha v srpnu 69, to vše je pravdou. I slzák do tramvaje, tanky (,,naše") připravené na náplavce od želez. mostu až ...VB v doprovodu PéeSsáků s ostře nabitými samopaly, auta s rozsvícenými světly, černé pásky na oblečení, mnozí jsme zažili a pamatujeme. Mnohé dělo se i leckde jinde. Rány na duších a poznamenané generace. Svým způsobem kontinuita a nejen dozvuky, ale i následky dodnes

Ten kdo nesouhlasil, emigroval. A volby? Na vojně jeden nechtěl volit. Přijeli z Generálního štábu a masírovali ho 14 hodin. Pak to vzdal. Já se zachoval jako zbabělec a šel s harmonikou, jako celý pluk, volit. Podruhé jsem nešel. V sobotu v půl dvanácté mě navštívila volební komise - všechny jsem škrtl. Poté jsem si bral volební lístky a nosil si je domů. Mám je stále. Domníváte se, že by to něco změnilo na výsledku 99, 98%

Změnilo, každý hlas proti je důležitý, každý režim je založen na fikcí jednomyslného souhlasu.

A dal bych si pozor na formulaci, že ten, kdo nesouhlasil, emigroval. To zase tolik lidí nebylo. A ti dotyční odcházeli z ekonomických důvodů, jak lze ukázat na korelaci čísel naší emigrace se zhoršením ekonomické situace u nás a naopak jejího zlepšení v zahraničí. A samozřejmě naopak.

Otázka zní, jak velkou podporu veřejnosti měli ti demonstrující, když voliči o nějaký ten rok později masově hlasovali pro kandidátku Národní fronty, i když dobře věděli, jak vysoké jsou sázky, že tím vyjadrují svůj souhlas jak s bratrskou pomocí, tak i se zásahem Lidových milicí o rok později.

Pokud by jim opravdu o to šlo, tak by svou nevůli zcela jistě vyjádřili.

A co měli jiného dělat. Měli rodiny, děti. Avšak našli se takoví, kteří svou vůli vyjádřili. Jak však dopadli. Těžko odsuzovat, když sami nevíme, jak bychom se zachovali.

Apropo: Nezapomeňme na to zklámání a pocit marnosti. Takže si raději každý uzavřel na své chatky, chalupy či zahrádky a chtěl mít svatý pokoj.