Pokud chtěl Beneš věnovat Hitlerovi Sudety, aby s vlk nažral, asi nechápal, že Hitler chce všechno. Byla to kalkulace chybná. Speciálně Čechy a Morava dělají díru do německé říše, stačí se podívat na mapu - a to muselo Adolfov i rvát srdce. Pak velké německé menšiny na česko-moravském území. Byl tam určitě i motiv, že Čechy byly průmyslové a hodily se jako místo produkce zbraní do dalších válek, nakonec se tu schovávali kluci z Hitlerjugend. že Beneš nebyl žádný jasnovidec je vidět i na tom, že se přidal na stranu Stalina a že vyhnal Němce - už je tady zase máme zpátky "durch" EU und so weiter. Němců se asi Češi do konce světa nezbaví a naopak.

Beneš Londýn „...A přesto potřebujeme, aby v Sudetech teklo hodně krve, a to ze dvou důvodů:

a) aby si Němci po celé generace pamatovali, jaké hrozné následky měl jejich hřích, spáchaný na Československu a na Evropě zapříčiněním války. Hrůzy musí být tak veliké, aby strašily sudetské Němce po desítky let,

Dr. Edvard Beneš v londýnském rozhlase 27. 10. 1943:

„Mluvím k vám, přátelé, důrazně, vážně a slavnostně. Konec této války bude u nás psán krví. Bude se u nás bojovat jako všude jinde na evropském kontinentu a bude se vracet Němcům nemilosrdně a mnohonásobně všecko to, co od r. 1938 v našich zemích napáchali. Celý národ bude zapjat v tomto boji, nebude Čechoslováka, který by nepřiložil ruky k dílu, a nebude vlastence, který by nevzal spravedlivé odplaty za prožité utrpení národa."

Londýn 16. 7. 1944:

V otázce našich Němců dává Vám president k tomu, co řekl ve Státní radě, ještě toto vysvětlení: Pokud jde o mezinárodní řešení této otázky, závisí a bude mnoho záviset ještě na vývoji konečné fáze války. Poměr k Němcům i k Německu, ke způsobu, jak s Německem naložit po válce a tudíž také k tomu, co udělat s našimi Němci, se vyvíjí v celém světovém veřejném mínění stále k lepšímu tak, jak to náš národ potřebuje. Počítáme dnes tedy s možností provedení transferu našeho německého obyvatelstva. Nelze však dnes definitivně říci, že by celých více než tři miliónů Němců mohlo být transferováno na základě nějaké mezinárodní úpravy. Touto cestou bude možno snad se jich zbavit jen zčásti, snad maximálně asi dvou miliónů a nemůžeme tedy spoléhat a vyčkávat mezinárodního řešení. Jest třeba, abychom si mnoho vyřídili sami ihned v prvních dnech po osvobození, aby všech vinných nacistů co nejvíce od nás uteklo ze strachu před občanskou revoltou proti nim v prvních dnech revoluce, a aby co nejvíce těch, kteří se budou jako nacisti bránit a klást odpor, bylo v revoluci pobito. Na to stále myslete a na to musí být připraven celý národ."

Ve zprávě z domova, zaslané doc. V. Tůmou z Prahy 1.9.1944, která reagovala na

Drtinovy instrukce ze 16. 7. 1944 a vyjadřovala mínění domácího odboje, se píše:

"K bodu 10- 11: Rozumíme a bude připraveno vše, aby tímto směrem byly svedeny davové instinkty, nahromaděné k výbuchu pomsty, ostatně zcela přirozeně. (...)"

Benešův dopis byl přísně tajný a už tím, že takový návrh podal bez vědomí parlamentu naplnil znaky skutkové podstaty velezrady. Beneš vždy rozhodoval sám stejně jak Masaryk. Nesnášel, když mu někdo odporoval, jak říkají pamětníci. Dokázal takovým lidem se mstít. Na jeho mstivost doplatila Agrární strana. Vrátil ji, že už za Švehly, kritizovala jeho politiku a požadovala, ať Masaryk jej odvolá z postu ministra zahraničí věcí. Beneše sám rozhodl, že se Mnichovu podřídíme a všichni na to kývnuli. Beneš sám rozhodl o naší podřízenosti SSSR a naši vládu postavil před hotovou věc. Byl hrobařem našeho státu.

Nejen pan Kindl zapomíná na ,,maličkost". Ona byla válka, a nepřítel byl jasný. Předválečné ,,lavírování" bylo snahou válce zabránit. A poválečné snahy byly z důvodů jí zabránit, tedy aby se neopakovalo to, co vedlo k rozbití ČSR , následně pak i k válce. ČSR se po válce nestalo územím pod kuratelou vítěz. mocností. Bylo jejich spojencem, a coby samostat. stát mělo právo na svém území zajistit pořádek. Tehdejší rychlý ,,odsun" se v dané době zdál jako jediné možné řešení. pro to, aby suverenita a celistvost státu byly zachovány. Tak se i stalo, a kecy ex post, kdo za co může, či jak se co mělo řešit a udělat tak zůstávají stále jenom kecy. A tak mnohým asi nezbývá než remcat, co si to tatíček Masaryk dovolil, či za co může Beneš. Jen bych si ještě dovolil vyjádřit, že tyto triviální závěry mnohých jen plivou na památku těch, kteří za SVOU VLAST nasazovali své životy, a mnozí z nich i zahynuli!

U příležitosti různých dopisů bych připomněl i dopis zástupců (zrušené) české šlechty dr. Benešovi.

Obchod s lidmi a územím. Nakonec se podařilo uskutečnit obchod mnohem výhodněji: prodat 3 mil. lidí a neztratit ani km čtvereční. Blahopřejeme. Proto je naše vlajka červeno-černo-červená.

Ale to už nebylo v rukách Beneše ani Československa.