Milada Horáková měla spolupracovat s nacisty? A Buquoy-Kopecký?

25. 06. 2014 11:07:14
Ve svém dalším blogu "Jak dalece spolupracovala Milada Horáková s nacisty?" se nám snaží Buquoy-Kopecký namluvit, že o Miladě Horákové bylo napsáno mnoho polopravd a on zná "pravdu". Podle "této pravdy" byla Milada Horáková a její manžel spolupracovnicí Gestapa nebo Abwehru.

Jako důkazy v podstatě přepisuje další bludy Rosse (Rostislava) Hedvíčka, který to dotáhl na čestné místo Dvorany hlupáků.

V tomto veskrze prolhaném blogu se nám snaží vsugerovat, že Milada Horáková byla obdivovatelkou "německého národního socialismu". Vždyť jako vedoucí členka Ženské národní rady (ŽNR) organizuje v roce 1938 pomoc uprchlíkům z pohraničí. K vůli tomuto "obdivu" se v roce 1939 zapojila do odbojové organizace Petiční výbor "Věrni zůstaneme", v kterém patřila mezi klíčové osobnosti; do odbojové organizace Politické ústředí, pro které aktivně vyhledávala ve struktuře ŽNR nové ilegální pracovníky. V tomto pravděpodobně spočíval její obdiv.

Pomluvy a lži Buquoye-Kopeckého dosahují vrcholu nestydatosti, když o Františce Plamínkové píše jako o "Strašpitlovi" a o její hlavní pracovní náplni ne "odboj", nýbrž nicnedělání. Jako argument používá nacistický kolaborantský tisk "Národní politika", ze dne 7.2. 1942:

"Protože Ženská národní rada už tři roky mlčí, soudíme, že si její předsedkyně rady, neví rady, co má dělat...není ovšem námitek proti tomu, aby se takové osobnosti uchýlili do soukromí a postoupily svá místa lidem mladším, schopnějším a pro nové poměry vhodnějším. Jsme přece lidští a v takových případech přejeme těmto lidem spokojené stáří a klidný odpočinek."

Tento článek si může každý v celém znění přečíst na internetových stránkách České televize v 24. díle dokumentu Heydrich konečné řešení. Přesto si dovolím uvést dvě věty z tohto článku:

"Mlčení takových odpovědných funkccionářů se pak vykládá jako tichá demonstrace, jako odpor proti novému vývoji a jeho pasivní rezistence. Takové osobnosti jsou překážkou na cestě národa k nové budoucnosti a způsobují svou tichou demonstrací víc škody, než myslíte."

fm.jpg

Strašpitel, podle "hrdiny" Buquoye-Kopeckého, Františka Plamínková, dlouholetá přítelkyně prezidenta T.G. Masaryka a jeho rodiny, si nikdy nebrala servítky, a to dokonce i co se týká žen: "Mně se zvedá žaludek z těch ženských, které chtějí reformovat svět a zavádějí mam a klam." A nebála se ani Hitlera, kterému v září 1938 napsala otevřený dopis, v kterém mu vyčítala nejen urážku prezidenta Beneše, ale dále ho upozorňovala na jeho historické a zeměpisné omyly, jichž se dopustil ve své "slavné" norimberské řeči 12. září. Svůj dopis končí: "Jako poctivá demokratka považuji za svou lidskou povinnost napsati Vám, pane říšský kancléři, protože jsem pevně přesvědčena, že i proti vojenské převaze pravda zvítězí."

Po okupaci neváhá se opět ozvat. Protestuje u státního prezidenta Háchy, že v padesátičleném vedení jediné povolené protektorátní strany, Národním souručenství, není jediná žena. Odmítá navrhnout zrušení Ženské národní rady, jak ji to protektorátní orgány doporučily.

Měla možnost emigrovat, když v květnu 1939 vycestovala na feministický kongres do Kodaně. I když ji přátelé nabádali, vrátila se. Hned první den vypuknutí druhé světové války - 1. září 1939, byla zatčena a šest týdnů vězněna. Jelikož byla po propuštění pod dohledem gestapa, pověřila organizaci ilegální činnosti ŽNR Miladu Horákovou.

Dva týdny po atentátu na Heydricha ji gestapo zatklo podruhé a převezlo do Terezína, kde se setkala s Miladou Horákovou. Patrně ji vůbec nevyslýchali a podobně jako spisovatele Vladislava Vančuru poslali jako velice známou osobnost rovnou před popravčí četu, aby zastrašili české obyvateltvo. Františka Plamínková byla zatřelena na střelnici v Kobylisích 30. června 1942.

Památku Františky Plamínkové se důsledně snažil vymazat i poúnorový komunistický režim. Ulice na pražské Letné, která po válce nesla její jméno, byla v padesátých letech pojmenována po redaktorovi Rudého Práva Františku Křižíkovi. Dnes má Františka Plamínková svou ulici na Pakráci. (vybráno z práce Petra Koury)

Další z mnoha Buquoy - Kopeckého lží (někdy si říkám jestli dotyčný ví co znamena slova pravda) je tvrzení ohledně zatčení Milady Horákové 2.8. 1940 v Horním Bradle u Nasavrk. Podle Buguyoe-Kopeckého "zatčení" spíše vypadá na konspirativní schůzku, protože v Nasvrkách se nachází zámek. V té době měl (podle Buqoye - Kopeckého) patřit Josefu Traumannsdorfovi a měl sloužit jako místo setkávání důstojníků německé Státní bezpečnosti SD (Sicherheitsdienst). Ale stačí kliknout na stránky Nasavrk, a hle, zjistíme, že v roce 1940 byl majitelem zámku rod Auesperků. Josef Traumannsdorf získal zámek jako dědictví až v roce 1942. A ke všemu je všeobecně známo, že manželé Horákovi byly v té době v Horním Bradle na dovolené v penzionu Vršov, kde také byli gestapeem zatčeni, a proto je pochopitelné (ne však Buguoy-Kopeckému), že nemohli být v kanceláři. Nu což, každá lež se hodí.

Buquoy-Kopecký dále ve svém lžiblogu píše, že Horáková v Terezíně figurovala pod krycími jmény "Milada Králová" a "Milada Pěkná". Jaká je pravda? V Polizeigefängis Thererisienstadt je vedena pod svým jménem. Dochoval se tzv. Geldbuch, který to dvakrát potvrzuje. Stačí kliknout na odkaz: http://www.pamatnik-terezin.cz/vyhledavani/mala-pevnost/detail.php?table-Mala pevnost Terezin&col-id&value-1964 a další lež Buguoye-Kopeckého mizí v nenávratnu.

ter.jpg

Další nehorázná lež je Buquoy - Kopeckého odkaz na vzpomínky Věry Vackové na Horákovou jako na lesbu i "mučení" Horákové. Myslím, že každý si sám udělá obrázek o panu Buguoy-Kopeckém po přečtení těchto odkazů:

První je odkaz z knihy Miroslava Ivanova "Justiční vražda aneb Smrt Milady Horákové str. 72-73, Vzpomíná Věra Vacková. Z této výpovědi vychází jak ubohý je Buguoy-Kopecký, který ve svém blogu napsal: "Miládce jsem musela vždy dát, a hlavně zpívat, pokud tomu byla příležitost...A pak po dozpívání jsme vždy zůstaly v objetí dlouho a beze slov. Bylo mi 18 a Miládce 42."

A jaká je skutečnost: "Vidím ji jako dnes, když večer, před zvíraním našich cel, a tedy i krankeštuby, obcházela s velkými hrnci čaje naše cely a volala: Močopudný! Kdo potřebuje? Za obroučky jejich brýlí mrkaly oči tak mohutně, že jsem říkaly, že jí brýle spadnou. To bylo totiž znamení, že se jedná o čaj normální, sladký, který byl pro nás pochoutkou. A protože komandatka stála vždycky za ní, musela Miládka použít svých očí k tomu, aby upozornila, že to není močopudný čaj, o nějž nikdo nestál. Hlavně z toho důvodu, že nás na cele bylo šedesát a byl jenom jeden záchod, jemuž jsme říkaly "ponorka".

Miládce jsem musela vždy dát, a hlavně zaspívat, pokud k tomu byla příležitost, nové písně, jak říkala ́čerstvě složené ́....Netušila jsem, že to bude píseň, kterou Miládka chtěla slyšet vždy večer před spaním. Byla to ́Holčička Jana ́, píseň, jež jí připomínala opuštěnou dcerku bez mámy a táty. (dcera Milady Horákové se jmenovala Jana - pozn. autora) A pak po dozpívání jsme vždycky zůstaly v objetí dlouho a beze slov. bylo mi 18 a Miládce 42... Janě bylo méně než mně, ale Miládka ve mně snad v něčem viděla svoji dceru...

Stačí přeskočit na str.77 a pokračovat ve vzpomínkách Věry Vackové: "Za svůj dlouhý život jsem se nesetkala s ženou, která by se mohla dr. Miladě Horákové vyrovnat. Svoji statečnost a lásku k vlasti prokázala činy a svým chováním. Vězněná za nacistů - a pak hrůzostrašné výslechy za našeho ́socialismu ́. Podmínky, za nichž prožívala toto vězení, mučení našemi lidmi - to vše vysoce přesáhlo utrpení, kterému jsme byly vystaveni my jako nepřátelé ́velkoněmecké říše ́za protektorátu. A to je to nejbolestnější a nejhroznější: že vlastní národ popravil ženu-matku a největší vlastenku naší doby."

A ještě horší je, že se najdou "lidé", kteří po 64letech se sníží k podlým lžím. Buquoy-Kopecký se v jednom ze svých pomlouvačných blogů ptá: "Cui bono?" Nezbývá mně než se také zeptat: "Cui bono?!"


Věra Vacková-Žahourková (otec člen ČSNS - člen odboje, jemuž mladá Věra pomáhala). Její vzpomínky "Bylo mi osmnáct, devatenáct a dvacet" vyšly v Terezinských listech č.24/1996 str. 106-188 (http://www.pamatnik-terezin.cz/cz/historie-sbirky-a-vyzkum/terezinske-listy) A ať budete číst jak chcete, nic takového co popisuje "historik" Buguoy - Kopecký nenajdete. Věra Vacková byla v Terezíně od 7.5. 1943 do 20.1. 1944, kdy byla odvezena do Ravensbrücku. Takže v Terezíně strávila osm měsíců.

Podle Buquoye-Kopeckého, měla Věra Vacková prohlásit: "Dr. Sailer se pohyboval prakticky po pevnosti neomezeně...chodil s různými léky, které měl...i ze zásoby SS-lazaretu; s dobrým čajem zásoboval pravidelně Miládku i protityfovými tabletami, jimiž jsme byly všechny pak vybaveny..." No a poté se "historik" Buguoy-Kopecký táže otázkou: "Čím si "vězenkyně" vyrobila takovou důveru SD, že má přístup k lekářským zásobám SS?"

Zmíněný MUDr. Vojtěch Sailer napsal a v roce 1972 vydal knihu "Byli jsme tři lékaři". Název vychází z jeho odbojové činnosti na Kolínsku a Poděbradsku, kdy byl na jaře 1943 zatčen s dvěma kolegy lékaři a 2.4. dopraven do Terezína. Kniha vyšla v době normalizace, v době kdy se o Miladě Horákové nikdo neodvážil zmiňovat. Přesto je na straně 68 o Miladě Horákové malá zmínka: Vedoucí ženského zdravotnictví byla JUDr. Milada Horáková. Dělala všechno lehce, účelně a bez rozpaků. Ve své knize se MUDr. Oldřich Sailer velmi často zmiňuje o Miládce. Ale tato Miládka ma své konkrétní jméno: Milada Pixová.

Milada Pixová v roce 1942 odsouzená k trestu smrti, měla v Terezíně privilegované postavení. Sloužila veliteli Terezína Jöckelovi, přezdívanému "Pinďa". Dokonce mu vychovávla dceru. Svého postavení náležitě využívala ve prospěch vězňů. A byla to ona, která Sailerovi sháněla potřebné léky. Jöckel s vděčnosti za její práci se rozhodl pomoci ji na svobodu. Proto napsal do Prahy. Odpověď z Prahy byla negativní s poznámkou, že bude poslána do koncentračního tábora v Ravensbrücku. Jöckel napsal opět do Prahy aby Miladu Pixovou nechali v Malé pevnosti. Odpověď přišla devátého října 1944: "Milada Pixová, datum narození, adresa, která byla stanným soudem v r. 1942 odsouzena k trestu smrti a u níž nebyl rozsudek proveden, budiž ihned zastřellena. Provedení exekuce budiž neprodleně ohlášeno referátu IV.B". Podepsán K.H.Frank. Zdrcený Jöckel nenašel odvahu a pověřil aktem Schmidta, který ji navštívil, vyprovázel ji ke dveřím a když překračovala práh, vytáhl pistoli, přiložil ji Miladě k týlu a stiskl spoušť (str 191 - 201)

Dále doporučuji Benešová Miroslava: "Setkala jsem s ní ještě dvakrát. JUDr. Milada Horáková ve vzpominkách spoluvězňů" Terezínské listy č. 20/1992 str.41 - myslím, že po přečtení si každý udělá obrázek o morálce Buquoye - Kopeckého. (odkaz výše)

Kopecký-Buquoy dále ve svém lžiblogu píše: Bohuslav Horák se prý zúčastnil "pochodu smrti". Nic takového se v Ebrachu nekonalo. 22.4. 1945 osvobodili Ebrach a Aichach Američané.

Jaká je skutečnost? Nechme mluvit Karla Veselého (www.memoryofnations.eu/story/vesely-karel-1922-1948) myslím, že dostačující je už nadpis jeho vyprávění: "Z těch čtyř tisíc vězňů do té vesnice Altfrauenhofen přišlo asi dvanácet set. Všechny ostatní postříleli."

Cesta trvala šest dní. Vyšli 24. dubna a do Altfrauenhofenu přišli 30. dubna. Druhý den přišli amíci a vojenský konvoj je odvezl do Domažlic.

"Historik" Buquoy - Kopecký se taky velmi podivuje, že Milada Horáková se z Aichachu vrátla až 20. května a dramaticky se ptá: "Proč manželé Horákovi s návratem tak otáleli? Vyčkávací taktika? Obavy z prozrazení?"

Podívejme se co na to říká jedna z pamětnic Kepková Miluše (www.pametnaroda.cz/story/kepkova-miluse-1927-1849) "K 5. květnu 1945 dorazila americká armáda i do hor. A před ní hnali Němci ženy vězenkyně z Aichachu, ty k nám přišli...Asi po 14 dnech byla Miluše s dalšími cizinkami odvezena do rozbombardovaného Mnichova . "Tam jsem byla až do 28. června, trvalo dva měsíce, než jsem se dostala domů.." Dalším kdo byl s Miladou Horákovou v Aichachu byla její přítelkyně Růžena Pelantová, po válce náměstkyně primátora za ČSNS.

Takže Milada Horáková, která měla mít podle Kopeckého-Buquoye strašné "Obavy z prozrazení" se vrátila domů v nejkratším možném termínu!

Vypadá to, že po nacistech a komunistech, přichází jiní, horší, daleko nebezpečnější, kteří se snaží využít klipové doby, kdy čtenáři nemají čas hlouběji zkoumat co je jim předkládáno.

Autor: Vladislav Svoboda | středa 25.6.2014 11:07 | karma článku: 29.00 | přečteno: 2908x

Další články blogera

Vladislav Svoboda

Proč jsem rusofob?

Toto slovo se v poslední době často objevuje u některých autorů v urážlivém smyslu slova. Proto mně nezbývá než se veřejně přiznat a říci: jsem rusofob a nestydím se za to. Proč jsem k tomuto poznání došel, rád vysvětlím.

13.3.2019 v 8:28 | Karma článku: 31.66 | Přečteno: 939 | Diskuse

Vladislav Svoboda

Vzkaz panu Okamurovi

"Příjmy se mají danit!" prohlásil šéf SPD Tomio Okamura ke zdanění církevních náhrad. Poté ještě dodal, že má radost, že tento návrh prošel Sněmovnou. Je zajímavé jak často hlasuje Tomio Okamura s komunisty.

25.1.2019 v 13:45 | Karma článku: 31.87 | Přečteno: 827 | Diskuse

Vladislav Svoboda

Proč má Zeman tak rád Rusko a Čínu?

Miloš Zeman dává často veřejně najevo, že jeho srdce tíhne k Rusku a Číně. Když se nad tím člověk hlouběji zamyslí, dojde k jediné odpovědi. Miloš Zeman spíš než Rusko a Čínu, má rád způsob vládnutí pánů Putina a Si Ťin - pchinga.

22.1.2019 v 10:44 | Karma článku: 33.89 | Přečteno: 1071 | Diskuse

Vladislav Svoboda

Proč nikdy nemůžu volit Andreje Babiše, a proč jsme stále na východě a ne na západě.

Není pro mě podstatné, že Andrej Babiš utrácí, když ekonomka šlape, aniž by měl na tom nějakou zásluhu. Není první a možná ani poslední. Jiří Paroubek rozhazoval ještě víc. A když přišla krize museli se snižovat platy.

8.1.2019 v 12:59 | Karma článku: 35.66 | Přečteno: 1771 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Karel Ábelovský

Wokno do jinam ... jen tak se brouzdat

řekla si a šla, po té, co mne probudila - a tak jsem šel za ní, jak jinak - aneb vynucená ranní procházka ... taky lodě, čluny, rybáři a východ slunce, prostě taková trochu "nesnesitelná lehkost bytí", zdá se ...

21.7.2019 v 12:16 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 18 | Diskuse

Michal Pohanka

Jsem pro všemi deseti: Rusko chce vyhlásit pivo za nealkoholický nápoj

Nebál bych se jít dokonce ještě dál. Za nealkoholický nápoj bych navrhoval prohlásit i lehká, nízkoprocentní vína. Tím bychom se zbavili alkoholismu z drtivé většiny, navíc k velké radosti pivovarů a producentů uvedených vín.

21.7.2019 v 11:13 | Karma článku: 13.43 | Přečteno: 197 | Diskuse

Patrik Banga

Jak přežít dietu: I Ježíšek je na tom líp než já!

Spal jsem neuvěřitelných deset a půl hodiny. To se mi fakt nestalo roky. Nevím, jestli to udělaly ty čtyři kilometry pěšky, nebo hlad. Každopádně jsem se nevzbudil tak unavený jako obvykle.

21.7.2019 v 9:30 | Karma článku: 8.53 | Přečteno: 159 | Diskuse

David Vlk

Langoš "Quatro formaghi." Aneb ať žije české plážové gastro!!

Naše plážová gastro kutrura je světová,o tom není žádných pochyb.Vždyť kde jinde si můžete na koupáku dát speciality světové kuchyně, jako je třeba Hot dog s kečupem vyrobeným většinou z jablek a párkem vyrobeným z prasečích kůží.

21.7.2019 v 9:10 | Karma článku: 19.14 | Přečteno: 493 | Diskuse

Jan Klar

Deník spisovatele - proč je multikulturalismus tak škodlivý?

Nejhorší pro dobrou myšlenku je to, když se postupně stane oficiální ideologií. Jako kdyby člověk musel myslet dogmaticky, jestliže si jednou osvojí určité přesvědčení, nestačí mu, že se podle něj řídí

21.7.2019 v 9:08 | Karma článku: 17.71 | Přečteno: 251 | Diskuse
Počet článků 244 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1462
Důchodce, občas si přivydělávající v komparsu. Člen ČSNS. Snažím se nemít stádní názory a řídit se heslem: Důvěřuj,ale prověřuj!

Najdete na iDNES.cz