"Neprůhledná" Milada Horáková a průhledný Kopecký-Buquoy

26. 06. 2014 11:03:36
Jedinou pravdu, kterou ve svých pomlouvačných informacích napsal: "Kdyby Miladu Horákovou komunisté nepopravili, svět by se o ní nikdy nedozvědě". Což je pravda. A pravda je také, že kdyby neupálili Jana Husa a neupálil se Jan Palach, tak by o nich také svět nevěděl.

Jako nelze popřít, že o Kopeckém-Buquoy ví nějakých pár tisíc lidí, a to ještě pouze díky jeho lžím. Druhou otázku, kterou nám dotyčný předkládá je: co je to být politickou nulou? Je to starosta, primátor, či jiná funkce. Může být politickou nulou žena, která se v tehdejším mužském světě stane poslankyní? To přenechám laskavému čtenáři.

Manžel Horákové - Bohumil měl podle našeho "historika" vstoupit do KSČ. Nechme hovořit fakta zveřejněná v knize M. Ivanaova (či v televizním seriálu Proces H)) Justiční vražda aneb Smrt Milady Horákové na str. 298/9 z výpovědi těžce mučeného JUDr. Jaromíra Kopeckého (místopředsedy zahraniční komise ČSNS, doporučuji si toto jméno zapamatovat- viz foto))...do tohoto nového boje zařadit:jk.jpg

a) Vstupovat do KSČ

b) vystupovat loajálně vůči stávajícímu zřízení

c) využít již předem připravených pozic v KSČ prostřednictvím některých osob (členů KSČ)

d) skrytě přejít do strany českých socialistů (Československá strana socialistická) a z těchto pozic vykonávat vliv na veřejný život vůbec.

e) udržet pozice v hospodářském sektoru a do tohoto pokud možno začlenit co nejvíce osob z těch národních socialistů, kteří byli odjinud vyřazeni.

Na základě tothoto doporučení podal Miroslav Horák přihlášku do KSČ. Ovšem jeho přihláška nebyla nikdy do jeho útěku projednána a členem KSČ se nikdy nestal! Od počátku emigrace měl s tímto činem velký problém. Chvíli trvalo než se to vysvětlilo. Nebyl jediný, který tento krok na pokyn udělal. V dubnu 1948 stejný krok udělal Neumannová, která se znala s Horákovou z Terezína, odkud byla poslana do Ravensbrücku. Po únoru 1948 zprostředkovála vzkazy mezi domovem a exilem tzv. norskou cestou. V padesátých letech byla odsouzena k třiceti létům žáláře.

Kopecký-Buquoy se dále zmiňuje o člence KSČ JUDr. Patschové, která měla obstarat "politické obrácení" Milady Horákové. Opět nahlédněme do knihy Miroslava Ivanova str. 116: "Před (únorovým) pučem vynakládali komunisté mnoho úsilí, aby Miladu získali. Hlavně se snažili využít jejich přítelkyň, spolužaček z univerzity a spolupracovnic z Rady žen, kterým Milada po roce 1945 velmi pomáhala a v jejichž přátelství věřila. Některým z nich pomohla i k slušným existencím. Nejvíce se o Miladino politické obrácení starala přítelkyně z rady žen a pozdější komunistická poslankyně JUDr. Patschová (Páčová), která k nám horlivě docházela a vysedávala dlouho do noci. Ovšem bezvýsledně. Takto její "přesvědčování" skončilo snad až někdy v březnu 1948, kdy byl Miladě po její rezignaci (ten samý den co "spáchal" Jan Masaryk sebevraždu - pozn. aut.) zakázán i přístup do jejího úřadu (Ústřední sociální úřad). Schůzky skončili setkáním kdesi mimo naší domácnost vzrušeným rozhovorem, kdy Milada řekla Páčové, že si je jistá, kdyby se dostala před komunistický soud, že by ji Páčová hnala na šibenici."

Ano, JUDr. Zdena Patschová, spolužačka z fakulty a spolubojovnice z Rady žen, se skutečně stala za KSČ poslankyní, a v roce 1954 jako předsedkyně soudního senátu se zúčastnila politického procesu s duchovním Vojtěchem Koderou.

Dalším důkazem o jejím odporu vůči KSČ je její nekompromisní boj s Anežkou Hodinovou-Spurnou, která se snažila po roce 1945 dostat pod nadvládu komunistů Radu československých žen. Zde však narazila na Miladu Horákovou, která nemínila v ženském hnutí komunistkám ustupovat a pozici demokraticky smýšlejících žen hájila s velkou urputností. Díky tomu se to komunistkám podařilo až po únoru 1948.

Milada Horáková skutečně byla po pětačtyřicátém roce významnou členkou Svazu přátel SSSR. Na podzim roku 1946 se zúčastnila ohromné delegace do Moskvy. Této cesty se např. zúčastnili Jan Drda, dirigent Václav Neumann, Pavel Kohout, Vlasta Chramostová a desítky dalších. A nyní opět str. 100 Ivanovovy knihy:

"Nevím, kterého roku již Milada Horáková jela s výpravou čs. poslanců do Moskvy. Vrátila se přesvědčena, že komunismus je pro Československo nepřijatelný. V jakémsi hotelu tam sdílela pokoj s poslankyní Hodinovou (Hodinová-Spurná, fanatická komunistka. Patřila k zakladatelům KSČ, v roce 1929 podpořila Gottwaldovo křídlo. Od roku 1929 - 1938, 1945- 1963 poslankyně parlamentu-poz. aut.) V tomtéž hotelu tehdy trvale bydlela spisovatelka Glazarová, která byla v té době v Moskvě čs. kulturní attaché. Milada měla dojem, že Glazarová není přesvědčenou komunistkou. Stýkaly se obyčejně v noci, když Hodinová tvrdě spala. Glazarová přicházela na delší návštěvy. Milada ji požádala, aby pátrala po synovi popravené Anny Polertové, své spolupracovnice z nacistického odboje. Mladý Pollert byl jako Žid v nějakém německém koncentráku ve východní části "říše" a při postupu sovětské armády se dostal do rukou Rusů. Od té chvíle po něm zmizely všechny stopy. Glazarová ji vysvětlila, že jakékoliv pátrání je nemožné a že nic takového nemůže podnikat. Jinak se vyjadřovala proti sovětskému režimu a přiznávala, že poměry v Moskvě snáší vůbec s obtížemi. Milada dobře věděla, že všechno to, co směla vidět, bylo propagačně dobře uváženo, a nepoukoušela se také o nějáký svůj vlastní průzkum poměrů. Moskva na ni měla vliv jen negativní."

jg.jpg

Jarmila Glazarová, významná česká spisovatelka. V padesátých letech se podílla na kampaních ohledně politických procesů. V případě Milady Horákové žádala pro ni trest smrti. V roce 1968 na schůzi vedení Svazu československých spisovatelů přednesla projev, v němž vyjádřila lítost nad svou angažovaností v době procesů. Na počátku 70. let podepsala petici ve prospěch politických vězňů. Podpis však zase rychle odvolala kvůli tomu, že petici podepsali i známé osobnosti opozice.

No, a jaký měla na Sovětský svaz názor její "Agentka Horáková"? Podívejme se na stranu 85 citované knihy, která popisuje zprávu dr. Arnošta Heidricha, člena delegace, která se z Moskvy vrátila s nepořízenou ohledně Marshalova plánu, po informaci kterou dal o půběhu jednání Miladě Horákové... Řekla vzrušeným hlasem: "Jestliže Kremlu nestačí, že náš lid se choval vždy přátelsky k Rusku, ať tam byl režim jakýkoliv, tak je to jasným náznakem, že více než na přátelství a spojenectví Stalinovi záleží na obdobném zotročení čsl. lidu jako Hitlerovi. Tomu nutno čelit hned od propočátků. Soustavným upevňováním a rozšiřováním styků se Západem musíme si tam včas vytvořit protiváhu proti Stalinovým záměrům vůči Československu..."

nm.jpg

Průvod žen ČSNS k padesátému výročí založení ČSNS (1947). Jednou z organizátorek byla M. Horáková

Dlaším kdo se nám snaží namluvit, že Milada Horáková usilovalo o členství, je náš komunistický europoslanec Miloslav Ransdorf, který v televizním Hyde parku se snažil diváky přesvedčit, že to vzpomínala Marie Švermová vdova po Janu Švermovi.

Marie Švermová se až do konce války jmenovala Marie Švábova a to přesto, že byla s Janem Švermou vdaná od roku 1923. Pocházela z rodiny, kde byli všichni členy KSČ. Kromě ní to v KSČ dotáhl nejvýš i její bratr Karel Šváb, který to dotáhl na náměstka ministra národní bezpečnosti, a vedoucího branně bezpečnostního oddělení ÚV KSČ. Pod jeho dozorem byl vybudován vyšetřovací aparát, který se podílel na represivních politických procesech v padesátých letech. A tak jako Osvalda Závodského, Bedřicha Reicina ho jeho činnost dohnala. V procesu s Rudolfem Slánským byl odsouzen k trestu smrti. Na jeho působení vzpomíná i odsouzena Klienerová. (viz blog Proces s vedením záškodnického spiknutí proti republice). Její otec těmto lžím natolik uvěřil, že se dcery i syna zřekl!

Když moskevské vedení KSČ rozhodlo, ikonizovat Jana Švermu, z Marie Švábové se stala Marie Švermová a stala se "Národní vdovou." Po válce se stala členkou ÚV, členkou předsednictva ÚV a vedoucí organizačního oddělení sekretariátu ÚV KSČ. Jednalo se o důležitou funkci, z které vyplývala zodpovědnost za výstavbu strany, přijímání členů. Což se ji dařilo a proto mohla 29. března 1946 na VII. sjezdu KSČ hrdě prohlásit: "Soudruh Gottvald zde již ohlásil, že jsme stranou milionovou. Ano splnili jsme úkol, který jsme si stanovili v otevřeném dopise ústředního výboru členstvu strany ze dne 15. ledna 1946. Máme dnes 1 081 544 členů. ..Otevřeli jsme dveře všem čestným lidem a učinili jsme dobře. Jestliže nám proklouzl při vší ostražitosti někdo, kdo do našich řad nepatří, spoléháme na vás, že bude rychle vyhoštěn, že nestrpíme mezi sebou nikoho, kdo by mohl vrhati temný stín na čistý štít naší strany!" To ještě netušila, že právě ona bude jako jedna z prvních označena za zrádkyni a osobu škodící straně a z jejich řad "velmi rychle vyhoštěna". (Jiří Pernes Komunistky s fanatismem v srdci str.86)

Marie Švermová se už od roku 1945 také podílela na úsilí KSČ proniknout svými agenty do ostatních politických stran. Na podzim 1945, kdy komunisté tuto podkopovou činnost dokonce instituciolizovali založením zvláštní komise, stala se její členkou se specializací na sociální demokracii. Ve své knize "Vzpomínky"" na str. 250 píše: V této souvislosti bych se měla zmínit o procesu s někdejší poslankyní Národního schromáždění za stranu národně-socialistickou Dr. Miladu Horákovou. Poznala jsem ji krátce po válce, když se vrátila z nacistického vězení. Obrátila se tehdy na mne s tím, že by jako přesvědčená socialistika chtěla vstoupit do KSČ. Řekla jsem ji poctivě svůj názor: "Jestli to myslíš upřímně se socialismem, pak bys byla spíše na místě ve své bývalé straně, nezi národními socialisty, kde budeš mít velké pole působnosti a pro myšlenky socializmu a jejich uskutečňování tam budeš moci opravdu něco udělat."

V případě Marie Švermové se podle mně jedna o "Přání je otcem myšlenky", protože tato stalinistka měla na starost získávání tajných členů KSČ v jiných stranách. V té době měla KSČ už Emanuela Šlechtu a Aloise Neumanna a zdá se, že v této době komunisti získali Boženu Patkovou (její sestra byla Lída Clementisová) a pak další. Proto nevěřím její verzi, protože by po poslakyni z něnáviděné ČSNS, která byla největší odpůrkyně KSČ, určitě skočila všemi deseti. A taky by si to určitě nenechala pro sebe. Už v roce 1968, kdy si poté, co ji semleli politické procesy padesátých let, začala sypat k vůli procesu s Horákovou popel na hlavu, by určitě s tímto vyšla. Vždy byla ráda na výsluní tisku, a toto by byl pro ní kauf. Toto její tvrzní, kterým se ohání soudruh Ransdordf vyšlo až v knize, která vyšla šestnáct let po její smrt. Přitom to byla právě Marie Švermová která je podepsána pod instrukcí k organizování nepřátelské kampaně proti Miladě Horákové. Kdyby Milada Horákové chtěla vstoupit do KSČ, tak by se to s určitostí objevilo i ve zprávách tajných členů KSČ z ostatních stran které přicházeli na sekretariát ÚV KSČ v tzv. billetinu. V Národním archivu jsou jich uloženy stovky a ani na jednom se nenachází jméno Milady Horákové ve smyslu žádosti do KSČ či příznivém jednání Horákové vůči komunistům. A taky by se určitě svěřila Patschové a nebo by využila její nabídku na vstup do KSČ. Ale nic takového se nestalo.

pc.jpg

Buquoy- Kopecký nám taky oznamuje že do KSČ přešlo 115 100 národních socialistů, 25 300 lidovců, 113 500 sociálních demokratů. S ohledem, že národních socialistů bylo v té době cca 750 000, a do konce roku zůstalo v přejmenovné straně (ČSS) něco přes dva tisíce. Takže víc jak 600 000 členů nepřestoupilo. Vždy bylo hodně členů stran jen pro zisk. Doufám, že Buquoy-Kopecký dodá čísla, kolik komunistů přešlo do ODS, a jiných stran. V případě ČSSD se podle mně jedná aspoň o 50% členů. Máme prezidenta, předsedu Senátu a x ministrů kteří v této straně byli.

jm.jpg

Podle Buqoye- Kopeckého skok Jana Masaryka z okna, po kterém Milada Horáková skládá poslanecký mandát - je důvodem jejího složení poslaneckého mandátu, touha se stát ministryní zahraničí. Tuto zprávu získal od jmenovce Jaromíra Kopeckého, Miroslava Kopeckého, který měl v té době dvacet let, a jednalo se snad o řadového člena ČSNS? A aby svým slovům dodal známku důvěryhodnosti odvolává se na tajná zákulisní jednání Horákové s KSČ, která mají být na: SÚV, fond 100/1, sv. 21 a další, důvěrné zprávy AFMV aj. krycí jméno "B". Ten kdo se trochu vyzná ve zkratkách ví, že se jedná o archiv Ministerstva vnitra. Takže stačí zaslat do archivu dotaz. Odpověď. "Tuto signaturu nemáme ve své správě, ale měl by ji mít Moravský zemský archiv.t.j. jde o fond Gestapo Brno. "

Na dotaz do Moravského zemského archivu jsem dostal tuto odpověď:

Uvedená signatura se nijak netýká jednání M. Horákové s KSČ. Ověřil jsem fond 100, což jsou písemnosti gestapa Brna z let 1939 -1945. V kartonu 1 je svazek 21, ale ten se týká Marie Ambrožové, rozené Hubíkové, narozené 8.1. 1909 v Třebenicích na okrese Kroměříž. Celý spis má 4 listy a dotyčná byla vyšetřována kvůli tomu, že dala sloužit tichou zádušní mši po popravě svého manžela Františka Ambrože. O Miladě Horákové zde není ani slovo.

Vyřizuje PhDr. Hubert Valášek CSc.

Že by se Buqouy-Kopecký, významný bývalý zpravodajský důstojník (2nd Lieutenat, Západní Berlín, 1981-1990) spletl? Nebo to byl úmysl, či v tom fondu hledal minulost svého rodu? Potom se ve své odvolávce zmýlil! Třeba nám to Buqouy-Kopecký vysvětli v dalším pomlouvačném blogu na jinou osobu, která je mrtvá a nemůže se bránit.

Další drzou, jinak ji nemohu nazvat, lží je jsou slova, která vkládá Miladě Horákové do úst: "Ve svých koncepcích jsme počítali s válkou...jsem si vědoma toho, že případě války by byla zasahnutá i Praha, s tím se ovšem musí počítat." Prokurátor:"Počítali jste s válkou i s atomovou bombou?" Horáková:"Ano." Prokurátor: "Děkuji, to stačí."

Stačí klinout na http://ceskatelevize.cz/porady/10153697395-proces-h/video 1.díl čas 59:04 a budete vědět jak to doopravdy bylo.

Buquoy-Kopecký poté píše: zde udělaly vyšetřovací orgány, prokuratura i Nejvyšší soud zásadní chybu. Kdyby Horákovou a spol. po výše uvedené výpovědi místo na pankrácké popraviště, odvezli do blázince Praha-Bohnice, mohl být klid a pokoj.

Tuto větu může vyslovit (napsat) pouze chorý mozek. Proto Buqouy-Kopeckémýu doporučuji nejdřív navštívit ušního, aby mu pročistil uši a poté - jak doporučuje druhým - navštívit nejbližší psychiatrickou léčebnu.

A nebo pokud má Buquoy-Kopecký v sobě kousku slušnosti, může dnes v 16 hodin přijít na Vyšehrad a tam se u fiktivního hrobu Milady Horákové omluvit. Ale s tím moc nepočítám.

Autor: Vladislav Svoboda | čtvrtek 26.6.2014 11:03 | karma článku: 20.92 | přečteno: 2056x

Další články blogera

Vladislav Svoboda

Jediní kdo kradli, byli komunisté

KSČ(M) žádá nepromlčitelnost privatizačních afér a staví je na roveň zločinů komunismu! Toto hrdé prohlášení vydali komunisté s dodatkem, že v parlamentu budou iniciovat zákon o nepromlčitelnosti privatizačních afér.

10.12.2018 v 11:17 | Karma článku: 32.44 | Přečteno: 1457 | Diskuse

Vladislav Svoboda

Žádáme trest smrti!

Je možné, že některým připadne titulek až moc expresivní, tak jako se mi za poslední víc jak týden zdají expresivní titulky jiných článků. Ale při hlubším zamyšlení se domnívám, že přesně vystihuje myšlení některých "demokratů".

26.11.2018 v 10:05 | Karma článku: 21.66 | Přečteno: 1182 | Diskuse

Vladislav Svoboda

Pozor, přichází normalizátoři!

Vyhození květin některých politiků do koše vyvolalo smršť článků na toto téma. Zvláště těch odsuzujících, urputně bránících naši "křehkou" demokracii, před zvlčilou smečkou, podporovanou Sorosem a dalšími ďábli.

19.11.2018 v 8:51 | Karma článku: 35.00 | Přečteno: 3170 | Diskuse

Vladislav Svoboda

O jedné opomíjené knize

Někteří "politici" nás zásobují svými knihami, v kterých nás vzletně informují, jak byli dobří; i když jeden napsal, že se dokonce i mýlil. Ale ne ve své politice, ale v lidech, kteří mu překazili cestu na prezidentský stolec.

8.11.2018 v 11:54 | Karma článku: 9.40 | Přečteno: 239 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Libuše Palková

Eisotrofobie

Při pohledu do zrcadla zjišťuji, že vypadám čím dál tím líp. A čím blíž tím hůř. V určitém věku by se žena už neměla zrcadla ptát, kdo je široko daleko nejkrásnější. Odpověď by se jí nemusela líbit a seznam jmen by byl nekonečný.

15.12.2018 v 11:43 | Karma článku: 13.91 | Přečteno: 724 | Diskuse

Helena Vlachová

O českém rasismu

Bohužel se u nás daří rasové nesnášenlivosti. Může to být díky některým výrokům našeho prezidenta, nebo i tím, že je tu Okamurova SPD

15.12.2018 v 4:39 | Karma článku: 27.04 | Přečteno: 4150 | Diskuse

Jan Andrle

Za všechno můžou... kamiony!

Inu, viníka máme, a to je přece cíl všech úředníků a jiných zodpovědných za vlastní selhání. A viníka teď označili dokonce ti nejpovolanější úředníci - ministr a šéf jemu podřízené organizace, která má se o dílo starat.

14.12.2018 v 21:32 | Karma článku: 40.48 | Přečteno: 2968 | Diskuse

Jaroslava Urbanová

Socka

Tak jsem si zase koupila jízdenku, tedy přesněji kupón, který mě opravňuje používat mastnou tyč, socku, MHD, městskou, jak je libo.

14.12.2018 v 16:50 | Karma článku: 14.34 | Přečteno: 899 | Diskuse

Martina Studzinská

Na útěku

Uháníme. nestíháme. Co nebo kdo nás honí? Kdo je ten nemilosrdný šéf, který nás neustále úkoluje a nemá s námi špetku slitování? Odpověď je překvapivá: Jsme to my sami. Nikdo jiný by k nám tak krutý být nedokázal.

14.12.2018 v 16:00 | Karma článku: 8.17 | Přečteno: 287 | Diskuse
Počet článků 240 Celková karma 31.55 Průměrná čtenost 1450
Důchodce, občas si přivydělávající v komparsu. Člen ČSNS. Snažím se nemít stádní názory a řídit se heslem: Důvěřuj,ale prověřuj!

Najdete na iDNES.cz