Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Proč Jiří Paroubek nemá co v politice dělat?!

26. 12. 2016 11:56:32
Jiří Paroubek je celoživotní Homo politicus. Bez politiky a veřejné pozornosti nedokáže žít. Bez ní se cítí jako ryba na suchu. Proto se opět snaží vrátit a to ve své oblíbené pozici - zachránce. Už jednou takto vystoupil.

To když po odchodu Jiřího Špidly "zdroje jsou" a "křišťálově čistého" Stanislava Grosse se náhle, velmi nečekaně, objevil "buldozer" a "sexy mozek" Jiří Paroubek, který změnil vládu ČSSD na "moje vláda" - moje vláda rozhodla, moje vládu učinila...a volební preference ČSSD se vrátily na původní procenta, což Jiří Paroubek ve své skromnosti přičítal své osobě a ne značce ČSSD. Jak se později ukázalo opět se mýlil. V domnění, že jeho jméno je samospasitelné založil si svou novou stranu: Národní socialisté - Levice 21. století. A zde se pravdivě potvrdilo, že jeho jméno nebylo příčinou návratu voličů k ČSSD.

Po celou dobu svého předsedování vlády a ČSSD, dával veřejně najevo své přebujelé ego.I když 6. října 2006 v rozhovoru pro Hospodářské noviny skromně prohlásil : "Je třeba, aby mé vyjadřování bylo trochu skromnější a nebylo tak nabubřelé." Jeho předsevzetí vydrželo pouhé tři dny, kdy prohlásil: "Patřím stále k nejpopulárnějším osobnostem této země." A dál pokračoval. Na otázku: "Máte na mysli, že ho semelte v kafemlejnku?" (týkalo se televizní besedy s Topolánkem). kafemlejnku"To je otázka, jestli to bude zrovna v kafemlejnku. Jestli vyhraju k.o., anebo to bude na body. Každopádně vyhraju; a bude to s převahou." A svoji skromnost a nenabubřelost potvrdil svým slavným prohlášením na tiskové konferenci v říjnu 2007: "Podívejte se na mě, jestli sem přišel jako od táboráku, nebo jako člověk, jehož oblečení má nějakou hodnotu. To oblečení něco stojí - boty, šaty, košile...Rozhodně se o mně nedá říct, že bych chodil oblečený jako od táboráku...Já vydělávám měsíčně 77 400 a nějaké drobné...Já žiji se slečnou Kováčovou a ta má také peníze, a ve dvou se to lépe táhne...Rozdíl mezi 930 tisíci a 190 tisíci je 740 tisíc korun. Dámy a pánové, nechci se vás dotknout - kdo z vás na to má?"

Jiří Paroubek tímto dal jasně najevo, že jako představitel ČSSD má "velké sociální cítění". Což se projevilo i stravováním v luxusním hotelu Kempinsky, slavnými dětskými botičkami zn. Dior, či školkou za 250 000 korun ročně, o čemž se drtivé většině voličů ČSSD může pouze zdát.

I jeho svatba byla v podstatě skromná. Jiří Paroubek si zvolil k tomuto aktu symbolické datum 17. listopadu 2007. A ještě symboličtější bylo místo jeho svatby. Pětihvězdičkový hotel v Mariánských lázních Esplanade Spa Golf resort. Měl i exkluzivního svědka - slovenského premiéra Roberta Fica. Svatba stála pouhých "sociálních" 120 000 korun a většinu "prý" zaplatily nevěstiny rodiče. Takže se dá říci, že bylo všechno v pořádku.

Jenomže nebylo. Pravda, některý novináři uvedli, že majitel hotelu Vlastimil Dvořák je veden jako agent StB. Ale dál nikdo nepátral. Takže se podívejme na toto jméno a na souvislosti s jménem Jiří Paroubek. Jejich propojení je bližší, než by si někteří chtěli připustit. A možná nám naznačí proč se Jiří Paroubek chová a stýká s lidmi, jejichž morální kredit je v podstatě nulový.

Vlastimil Dvořák byl zloděj, korupčník, úplatkář, vekslák, pasák a podvodník. Něco asi zdědil po svém otci, několikrát trestaném podvodníkovi. Ale Vlastimil oproti svému otci nikdy neseděl. A to pouze díky tomu, že ho kryla a chránila StB. Byl registrován nejdřív jak KTS a později jako agent reg.č. 16 777, reg. č. 13668 reg.č. 36711. II. správa a reg.č. 38102, IV. správa, krycí jméno "Vlastimil". Pracoval nejen pro StB, ale i pro vojenskou kontrarozvědku. Číst stovky listin z jeho svazků je pouze pro otrlé lidi.

Už jako mladý barman v hotelu Esplanade (ano ten co vlastní, a kde měl Jiří Paroubek "slavnou" svatbu) se upsal StB a donášel na zahraniční turisty, mezi kterými si dělal důležité kontakty. V Mnichově poblíž Mariánských lázní si pořídil chatu, kterou si zařídil v ludvíkovském stylu - pomocí krádeží zařízení z okolních hotelů. Chata byla svědkem vyhlášených dýchánků, kterých se zúčastnili známí z celého okolí. Tyto informace StB měla, ale nezasáhla. Naopak. Vlastimil Dvořák pochopil že může stoupat výš, proto byl rozhodnut vstoupit (i přes odpor okolí, který mu v tom chtěl zabránit) do KSČ. Byl ochoten i některé lidi uplatit, jenom aby do ní mohl vstoupil.

A začal stoupat. V roce 1975 se stal zástupcem hotelu Palace (ve svých 27 letech). V roce 1977 přešel do Intercontinentalu. Nejdřív jako barman, poté jako vedoucí provozu, který podle zpráv, které StB dostávala, měl větší moc než ředitel. V té době začal jezdit do ciziny. I vícekrát ročně na příslib, který mu StB a jeho známosti zařizovali, protože Dvořák si své cesty platil sám, a ještě z cest přinášel informace které StB vyžadovala. Po čase ho začala na jeho cestách vytěžovat i československá kontrarozvědka. Dostal za úkol dostat se do sítě BND (Bundesnachrichtendienst - Spolková zpravodajská služba). Jeho cesty se stávaly delší a dražší. V únoru 1984 podnikl cestu do Brazílie, Mexika a na Havaj. V příštím roce si udělal výlet na trase Švýcarsko, Kuvajt, Indie, Malajsie, Indonésie, Hongkong. Vždy se svou ženou letuškou a s dcerou. Cesty podnikali v době, kdy cesta na západ byla pro normálního občana nemyslitelná. Vlastimil Dvořák jezdil všude podle svého uvážení, a ještě svému okolí dával najevo svou nadřazenost, když se opovržlivě ostatním vysmíval jejich cestám do Bulharska, Jugoslávie apod.

Když se stal ředitelem Ambasadoru - Zlatá Husa zavedl tam takový režim, že 65! zaměstnanců dalo okamžitě výpověď z důvodu porušování zákoníku práce. Netušili, že se všichni se svým jménem, narozením i funkcí ocitnou ve svazcích StB. Ve svazcích jsou i zprávy o tom jak Dvořák získával úplatky od vedoucích provozů. Když šel do nějaké provozovny, své útraty neplatil. Když byl chycen opilý v autě, opět to StB ututlala. Ututlala i to, že svým zahraničním známým nabízel prostitutky, že bral od cizinců valuty za ubytování v hotelu. Všichni zaměstnanci věděli, že Vlastimil Dvořák je agent StB. Jediný kdo to nevěděl byl asi Jiří Paroubek, vedoucí sekretariátu ředitele RAJ Praha 1, který měl schodné příjmení jako ředitel Ambasadoru - Jiří Dvořák, a taktéž pracoval pro StB, s krycím jménem Hotel.

Listopad 1989 JUDr. Vlastimilu Dvořákovi ( Ano, jako správný agent StB i on vystudoval práva -pravda, zdá se že nejvíc studoval se svými pedagogy, ve vinárnách "svého" podniku), mu otevřel nové obzory. Nemusel se moc přizpůsobovat, protože v podstatě celý svůj život kapitalisticky podnikal. Novou příležitost chytil pevně za vlasy a zakoupil od pochybné restituentky Ireny Neumanové hotel Ambasador - Zlatá Husa. Podle zprávy Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ) ze dne 28.3. 1993 nemohl být hotel restituován, protože byl znárodněn dne 1. února 1946, protože mel víc než padesát zaměstnanců. NKÚ doložilo, že v roce 1947 měl hotel 230 zaměstnanců, přitom jich NKÚ 120 dohledalo. Dále bylo zjištěno, že závěť pana Weyra (dědice, který zemřel dřív než mohl nárokovat svou restituci) byla padělaná; a ani nebylo prokázáno, že pan Weyr měl československou státní příslušnost. Z těchto důvodů neměl být hotel vydán. Nezbývá než se zeptat: jak je možné že se s tímto žádná vláda nezabývala a kde byli a jsou investigativní novináři?

Po slavné svatbě se provalilo, že pár dní před koncem vlády ČSSD, kterou vedl Jiří Paroubek; ministr financí, a nynější předseda vlády, Bohuslav Sobotka (vždy dělal to co po něm chtěli, chtěl stoupat a stoupat...) odpustil Vlastimilu Dvořákovi na daních 26 milionů korun. Z radostí nad toto dobrou zprávou si Vlastimil Dvořák koupil auto za 11 milionů korun. No prostě " šibal".

Vlastimil Dvořák se umí bránit všem protivám života. Když byl za podvod vyloučen z golfového turnaje v Liberci, oháněl se svou advokátní kanceláří Brož - Sokol - Novák (sic!)- Peníze nikdy nesmrdí.

Jiří Paroubek už v osmnácti letech, v roce 1970 vstoupil do tehdejší Československé strany socialistické (ČSS) a plně se v ní začal věnovat politické kariéře. v roce 1978 ve stranickém časopise Socialistický směr se zúčastnil besedy pamětníků z Února 1948: kde uvedl: ... "Nyní, 30 let po únoru 1948, jsou pro nás mladé ideje Února živou výzvou....." O rok později se o něho začal zajímat StB+ v té době byl v předsednictvu MV ČSS Praha a zároveň šéf sekretariátu ředitele RAJ Prahy 1. Dostal krycí jméno "ROKO", a při pohovoru byl velmi vstřícný. Prohlásil: ..."že co se bude požadovat, a bude v jeho možnostech, tak nám to sdělí. Dále se zajímal, v jakém směru by tyto informace měly být...."

Jeho vytipování se mělo týkat problematiky ČSS, ale poté co StB zjistila, že má v tomto orgánu a v podniku RAJ velké množství agentů, uložila Jiřího Paroubka k ledu. Ve straně dál stoupal, až se dostal do ÚV ČSS. K vrcholu se měl dostal v roce 1986, kdy měl kandidovat do poslaneckého křesla ve Federálním shromáždění. Slíbil mu to tehdejší předseda strany (a agent StB) Bohuslav Kučera. Bohužel se to nějak zvrtlo a Bohuslav Kučera dal přednost pohledné mladé dámě. Reakce Jiřího Paroubka byla taková, jak ji známe dnes: položil všechny funkce a uraženě ze strany vystoupil. Nevědomky si tak zachránil svou budoucí politickou kariéru, protože jsem přesvědčen, že by jako všichni ostatní (kromě Bartončíka, agenta StB, který se zdržel hlasování), zvedl ruku pro tzv. pendrekový zákon, který Federální shromáždění odhlasovalo po Palachově týdnu v roce 1989; protože všichni členové ČSS, kteří pro zákon hlasovali, museli v devadesátých letech stranu opustit.

Naštěstí přišel listopad 1989 a Jiří Paroubek vystoupil do vznikající ČSSD a v roce 1990 byl zvolen ústředním tajemníkem. Tehdejší předseda strany Jiří Horák si Paroubka oblíbil a snažil se ho protlačit do vedení strany. Jenomže v přímém souboji o předsednické místo prohrál se Zemanem, který byl v podstatě novým členem strany. Zemanovi to nikdy neodpustil. Horší ale byl jeho klesající vliv v ČSSD, který vyvrcholil v roce 1996, kdy v pražských primárkách skončil na nevolitelným místě. Reagoval jak byl zvyklý. Práskl dveřmi a své úspěšnější spolustraníky veřejně obvinil z toho, že jsou to politici druhé kategorie, kteří nesahají po kotníky kandidátům z jiných stran (a samozřejmě i jemu). Ale díky "Opoziční smlouvě" se nakonec dočkal. Stal se náměstkem primátora hl. města Prahy. Ve své funkci se moc nevyznamenal. Je spojován s aférou tunelování První městské banky. Jako ekonomický náměstek nalil do hroutící se banky zbytečně přes 300 milionů městských peněz. Pozdržel nákup 72 milionů eur, čímž město přišlo asi o 140 milionů korun. Také se mu vytýká zakázka na výstavbu skleníku Fata Morgána, kde se dohodnutá částka 20 milionů vyšplhala přes 200 milionů. I přes to o sobě ve své skromnosti prohlásil: " Hlavně díky mně Praha vypadá, jak vypadá. Takový rozvoj tu nebyl od Karla IV." Ovšem ani tento "úspěch" mu nepomohl aby v roce 2000 byl zvolen do Senátu. V roce 2003 byl zvolen do zastupitelstva hl. m. Prahy druhým nejnižším počtem hlasů a v lednu 2005 neuspěl ani při volbě předsedy pražské organizace ČSSD. Ale jak už bylo uvedeno - občas se dějí zázraky, a Jiří Paroubek se stal předsedou vlády a podařilo se mu "sjednotit" ČSSD a stát se "buldozerem".

V červenci 2005 schvaluje kontroverzní rozhodnutí o policejním zásahu proti CzechTek a tvrdí, že jsou nutná co nejtvrdší policejní akce v mezích zákona. V září 2005 na zasedání ÚV ČSSD prohlásí: "Ty zákony, které jsou potřeba ve prospěch této země, lidu této země, budeme schvalovat i třeba s komunisty, a kdyby tady spadli Marťani, tak je budeme schvalovat třeba s Marťany, budou-li členy Poslanecké sněmovny!"

V březnu 2006 se proslavil dalším výrokem: "On by nebyl problém udělat o sedmdesát miliard korun nižší výdaje. Otázkou je, proč bychom to dělali." K tomu se váže i toto Paroubkovo prohlášení: "Dluhy se neplatí!" Stačily dva dny a čtenáři MF Dnes se dočkali další perly. Na otázku novin: "Kde berete své sebevědomí, že to vedete správným směrem?" Odpověděl Jiří Paroubek: "Já vycházím z toho, že mám něco jako poslání (...), možná od nějaké nejvyšší bytosti, takže předpokládám, že dokážu sociální demokracii vyvést ze situace, ve které byla."

Ale ani nejvyšší bytost mu nepomohla k vítězství ve volbách v roce 2006. Vyhrála ODS, a ČSSD se ocitla v opozici. Tyto volby měly nejtvrdší a nejšpinavější kampaň. Přispěla k tomu i tzv. Kubiceho zpráva, která se i nepřímo dotkla Jiřího Paroubka. Na prohru zareagoval jako obvykle: "Cítím povinnost oznámit, že demokracie v této zemi utrpěla tvrdý zásah, srovnatelný jen s únorem 1948, snad jen s tím rozdílem, že hrozí modrá totalita. Pokud by občané uvěřili kampani ODS a jejím experimentům, jsou sami strůjci svého osudu a nelze nic namítat. Pokud volebního vítězství dosáhli nečestně, nemůžeme to v zájmu tohoto státu tolerovat."

Ale přesto si Jiří Paroubek stále věřil. V dubnu 2007 v televizi Prima prohlásil: "Umím si představit, že pokud bych byl úspěšným politikem, tak bych se mohl o tuto funkci (prezidenta republiky) někdy v budoucnu ucházet. "

A tak jako Václav Klaus nebo Miloš Zeman, i Jiří Paroubek rád své myšlenky předává pomocí svých knih. První vydal v roce 2006, druhou v roce 2008. Křest této knihy v pražské restauraci Monarch nedopadl podle jeho představ. Hodinu po skončení akce se dostali do sporu dva jeho přátelé Bohumír Ďuričko (agent StB, reg. č. 46646, krycí jméno "Lipan") a mladý Václav Kočka. Výsledek jejich rozepře znají všichni - mrtvý Václav Kočka ml. Paroubek se hlasitě od incidentu distancoval. Náhle svého přítele Bohumíra Ďuričku neznal.

Snaha, či spíše škádlivé pokusy o vyslovení nedůvěry Topolánkové vládě byly nečekaně korunovány úspěchem, 24. března 2009 uprostřed předsednictví ČR Evropské unii, kdy Topolánkova vláda padla. K překvapení všech cestu k předčasným volbám zhatilo rozhodnutí samotného Jiřího Paroubka, který přes noc změnil názor a vypsání předčasných voleb nepodpořil. Odměnou mu za jeho činy byla vajíčková smršť v době volební kampaně do Evropského parlamentu.

Před parlamentními volbami v roce 2010 jist si svým vítězství, které mu předvolební průzkumy dávaly, oblepil Paroubek celou republiku bilboardy se svou tváří. ČSSD si musela na tuto nejnákladnější volební kampaň půjčit 180 milionů korun. Pod vlivem napadení Bohuslava Sobotky, přestal Paroubek komunikovat se sdělovacími prostředky, které označil za pravicové. Jeho urputná snaha násobená arogantním chováním přesvědčeného vítěze způsobila, že ke konci, místo aby ČSSD získávala voliče, je naopak ztrácela. Přesně to vystihl Ludvík Vaculík, který Jiřímu Paroubkovi napsal: "Vy už nepůsobíte tolik svými myšlenkami, názory a programem, jako svou povahou, která budí odpor a strach."

Výsledek se dostavil. Ač ČSSD vyhrála, tak Paroubek vědom si nemožnosti složit koalici zareagoval svým typickým hysterickým gestem. Složil funkci předsedy ČSSD. Tímto krokem ztratil v ČSSD nekritickou podporu. Proto po čase začal hledat jiné východisko. Nejdříve koketoval s myšlenkou vstupu do České strany národně socialistické (ČSNS 2005), kam poslal některé členy ČSSD z ústeckého kraje a svého kamaráda Jiřího Vyvadila, který se měl stát předsedou a připravit půdu pro Paroubkův příchod. Jenomže Jiří Vyvadil se krutě zpronevěřil. Přes Paroubkův zákaz se zúčastnil akce pořádané ČSSD. Trest přišel okamžitě. Jiří Vyvadil byl na Paroubkův příkaz vyloučen. Po konfrontacích s některými členy ČSNS 2005 se nakonec Jiří Paroubek rozhodl založit 1. listopadu 2011 novou stranu. s názvem Národní socialisté - levice 21. století (NS-lev.21); s cílem se dokonce měsíce se sloučit s ČSNS 2005. To, že si přivlastnil historické osobnosti a ideje existující strany (ČSNS), ho nechalo chladným.

Na ustanovujícím sjezdu 26. listopadu v Obecním domě Jiří Paroubek sloučení odmítl se slovy, že přejdou pouze někteří jednotlivci. Samozřejmě pouze ti, o kterých rozhodl on sám. A aby měl jistotu, že se na jeho sjezd nedostane nikdo nepozvaný nechal Petr Benda, sponzor strany, kmotr Paroubkovy dcery, bývalý poslanecký asistent Jiřího Paroubka, muž s nejasnou minulostí (taktéž se pohybující v oblasti pohostinství), rozestavit u vchodu své stopadesátikilové gorily, vycvičené jako vyhazovači na jeho diskotékách.

Petr Benda byl bývalý předseda krajského výboru ČSSD Ústeckého kraje. S ním se právě v roce 2007 spojil Roman Houska a další, a společně dotáhli do Ústeckého kraje předsedu vlády a ČSSD Jiřího Paroubka. V té době Roman Houska, známý kmotr, nosil Paroubkovi gulášek. Jenomže Jiří Paroubek prohrál volby a skupina kolem Housky porazila v roce 2011 Bendovu skupinu, a Roman Houska se stal krajským předsedou. V té době začal boj mezi Houskou Bendou a Paroubkem. V té době Houska prohlásil: "Paroubek, to je novodobý Berija. Dokáže rozložit demokratický systém kdekoliv, kam se svou suitou veksláků a ranařů vstoupí." Za to ho Paroubek zažaloval. Ale soud nevyhrál. Tak se ho snažil zničit jinak - pomocí novinářů. A byl dost obratný, protože se mu na Housku podařilo sehnat i bankovní výpisy. Jak se mu to podařilo, ví on sám. Nakonec si asi zhluboka spokojeně vydechl - Roman Houska byl zavražděn.

Hned na jaře, za Bendovi peníze, nechá Paroubek zaplavit republiku bilboardy se svou omlazenou tváří. Petra Bendu to stálo 12 milionů korun. Výsledek? V krajských volbách v Ústeckém kraji získala jeho strana ubohých 0,41%. Paroubkův sen o hejtmanovi, se kterým pevně počítal, se rozplynul v nenávratnu.

Rok 2013 dávají Jiřímu Paroubkovi novou naději. Konají se předčasné volby. Šance pro něho a jeho stranu. Ale co udělá Jiří Paroubek? Třináctého září, šest dní před odevzdáním kandidátek, vydává prohlášení: "Proč nekandiduji ve volbách do sněmovny." V něm věčně ukřivděný gigaloman Paroubek pláče nad tím, že se nedostal do ČT a že mu média nezveřejnila žádný článek.

Hned příští rok, ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2014, kandidoval jako lídr NS-Lev 21, ale neuspěl. Jeho strana získala pouhých 0,46%. A jako mnohokrát před tím, zbaběle, 30. listopadu rezignuje na post předsedy strany, s tím, že se rozhodl odejít z politiky, aby se mohl věnovat rodině, podnikání, akademické činnosti a veřejně-prospěšným činnostem. Ale jak se v poslední době zdá, bez politiky a především veřejné pozornosti, nedokáže žít. Začal konkurovat dalšímu úspěšnému politikovi ČSSD Jaroslavu Tvrdíkovi a začal "tvrdě" pracovat na vzniku česko-čínského centra. Číňané jsou vůbec v poslední době mezi politiky oblíbené téma a Jiří Paroubek se asi domnívá, že to je ta správná cesta na nové politické výsluní.

Jenomže Jiřího Paroubka vždy obklopovali lidé z mokré čtvrti - veksláci, podvodníci, kšeftaři s čímkoliv, a s některými se stýkal i ve funkci funkci předsedy vlády. Toto prostředí, aniž si to sám uvědomuje, formovalo jeho styl nabubřelého chování a povýšeneckého jednání Takovýto člověk je symbolem minulosti, a v současnosti, a ani v budoucnosti nemá co dělat v politice či ve veřejném životě.

Podklady k blogu jsem převzal se souhlasem autora z knihy (e-kniha) Emil Špatný Estébáci, tuneláři, miliardáři a ..."druhá" vláda aneb Ukradená, či spíše rozkradená revoluce a archivu Bezpečnostních složek.

Pánové, kdo z vás na to má?
Pár zamestnanců, kteří se dostali na seznam pro StB
NKÚ
ROKO

Autor: Vladislav Svoboda | pondělí 26.12.2016 11:56 | karma článku: 30.38 | přečteno: 1526x

Další články blogera

Vladislav Svoboda

Volby zoufalství

Zdá se, že výsledek voleb je důsledkem zoufalství lidí, kteří chtěli jít k volbám, ale většinou nevěděli koho mají volit. Někteří se po dlouhém a zoufalém tápání, rozhodli vzít si do volební místnosti dva volební lístky.

30.10.2017 v 11:32 | Karma článku: 11.70 | Přečteno: 528 | Diskuse

Vladislav Svoboda

Bude Německo Německem?

Německo aby udrželo počet svých obyvatel musí každý rok přijmout 300 000 migrantů po dobu příštích čtyřiceti let. Dokonce se naznačuje, že za rozhodnutím kancléřky Merkelové přijmout přes milion uprchlíků, je právě tento problém.

26.10.2017 v 10:32 | Karma článku: 23.85 | Přečteno: 1048 | Diskuse

Vladislav Svoboda

Budovatel tunelů "tunelář" Michal Klusáček

V přemíře nevýznamných stran, které letos kandidují v parlamentních volbách a v podstatě nikoho nezajímají, je pozoruhodná zvláště postava "předsedy" ČSNS Michala Klusáčka, který sní o stavbě tunelu do Ostravy, s odbočkou do Brna.

19.10.2017 v 11:43 | Karma článku: 9.39 | Přečteno: 175 | Diskuse

Vladislav Svoboda

Skrytá tvář Alternativy pro Německo - AfD

Volební výsledky AfD vzbudili u některých lidí v České republice nadšené reakce. Pro Václava Klause se jednalo o úžasný výsledek. Podle Andreje Babiše a deseti tisíce jiných fanoušků AfD, se AfD stalo skutečným vítězem voleb.

16.10.2017 v 10:12 | Karma článku: 22.05 | Přečteno: 1371 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Jan Dvořák

Polistopadové výdobytky bereme už jako samozřejmost, společnost se emanciovala

Nebylo od věci, že právě ve sváteční den vyrazili do ulic a na veřejná prostranství průzkumníci veřejného mínění z politické sféry.

17.11.2017 v 20:05 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Ivo Rottenberg

17. listopad roku 1989

Byl to den jako každý jiný. A přece na něj hledíme jinak, stal se z něj svátek. Tedy jak pro koho. Ten v roce 1989 by byl opět jedním z obyčejných, na který by se vzpomínalo jen pohledem na události v roce 1939.

17.11.2017 v 17:45 | Karma článku: 9.95 | Přečteno: 221 |

Josef Prouza

Listopad 1989 na vlastní oči – byl jsem, kde jste nebyli, viděl neviděné, zažil netušené

Byl jsem v ty zlomové dny tam, kam se leckdo nedostal. Den po dni. V Národním divadle při vyhlášení stávky, při zakládání OF v Činoherním klubu, denně na FAMU,DAMU, na demonstracích. A hlavně v rozhlase. To se vám tehdy děly věci!

17.11.2017 v 17:33 | Karma článku: 18.07 | Přečteno: 655 | Diskuse

Andrej Poleščuk

Takhle opravdu ne, milá EU!

Blog je reakci na článek POLITICO, který vyšel před necelým týdnem. Popisuje se v něm snaha EP o zahájení agitace v pro prospěch pro-EU tábora za peníze daňových poplatníků. Domnívám se, že to ale není správný cesta.

17.11.2017 v 17:27 | Karma článku: 23.20 | Přečteno: 946 | Diskuse

Stanislav Blaha

Hazardní Účtenkovka

„Víte o nějaké jiné možnosti, která by vám dávala šanci vyhrát měsíc co měsíc milion korun nebo jednu z dalších více než 20 000 cen, aniž byste museli investovat byť jedinou korunu navíc?“

17.11.2017 v 13:03 | Karma článku: 20.90 | Přečteno: 708 | Diskuse
Počet článků 187 Celková karma 23.24 Průměrná čtenost 1361
Důchodce, občas si přivydělávající v komparsu. Člen ČSNS. Snažím se nemít stádní názory a řídit se heslem: Důvěřuj,ale prověřuj!


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.