Zločinné ideologie 20. století: komunismus a nacismus III.část

Rok 1924 nezačal pro zmíněné ideologie dobře: Adolf Hitler seděl ve vězení a 21. ledna zemřel v Gorkách V.I. Lenin - Uljanov, který už od března 1923, po druhém záchvatu mrtvice, nebyl již schopen řídit komunistickou stranu natož sovětský stát.

22. ledna  1924 se po smrti Lenina ujal vlády triumvirát ve složení Grigorij Zinovjev, Lev Kameněv, Josif Stalin. Druhý den bylo Leninovo tělo nabalzamováno, a pár dní poté 26. ledna byl na počest V.I. Lenina přejmenován Petrohrad na Leningrad. Poté následovala vlna přejmenovávání dalších míst a začal se vytvářet kult "vůdce světového proletariátu" (např. rodné Leninovo město Simbirsk na Uljanovsk ). 27. ledna vzniklo u Kremelské zdi dřevěné prozatimní mauzoleum, které v roce 1929 se změnilo v mauzoleum z mramoru, žuly, porfynu a labradoritu. 

Už koncem ledna vypukl boj o faktickou moc mezi Stalinem a Trockým. Stalinovi se podařilo zabránit Trockému účast na Leninově pohřbu, a v březnu prosadit do funkce místopředsedy Revoluční vojenské rady Frunzeho, a tím posílit svou pozici na úkor Trockého. Na XIII. sjezdu KSSS, který proběhl od 23 do 30. května 1924  Stalin zvítězil nad Trockým a Karlem Radkem. Toto vítězství určilo další vývoj SSSR. 

3. září 1924 vypuklo v Gruzii a části Azerbajdžánu protibolševické povstání. Komunisti pověřili Gruzínce Serge Ordžonikidze velením Rudé armády, která povstání krvavě potlačila (10.9.1924).

26. listopadu v hlavním městě Mongolska Urga, nyní přejmenovaná na paměť Süchábátora na Ulánbátor, byla přijata první ústava (za pomoci SSSR) Mongolské lidové republiky. MLR přijala azbuku a zůstala pod vlivem SSSR sedmdesát let. V roce 1928 se do čela dostal Chorlogin Čojbalsan a začal Mongolsko utvářet podle vzoru stalinistického SSSR.

 Došlo k násilné kolektivizaci, zavírání a ničení budhistických chrámů. Během stalinistických čístek přišlo o život přes třicet tisíc lidí. Byla to první země v které SSSR získala moc. MLR se stala laboratoří, jak zdánlivě nezávislou zem ovládat pomoci poradců a dosazených komunistů, kteří byli především zodpovědni Moskvě.

1. prosince 1924 se komunisti pokusili o státní převrat v Estonsku. Puč začal útokem na budovu ministerstva obrany, štáb 10. pluku pěchoty a vojenskou školu. Další útok směřoval na presidentský palác a nádraží. Vláda vyhlásila vyjimečný stav a udělila plnou moc generálu Johannu Laiderovi. Armáda převzala iniciativu a útočníky odrazila. Jediným úspěchem útočníků bylo krátkodobé obsazení talinského letiště, kde unesli dvě letadla, v nichž orgánizátoři puče odletěli do SSSR. Zůstalo po nich 19 mrtvých důstojníků a úředníků. Úřady poté zatkli 60 komunistů, kteří nestačili uprchnout. U části z nich bylo zjištěno, že nejsou Estonci, ale agitátořivyslaní ze SSSR.

T.G.Masaryk v roce 1924 napsal: "Rusové  a také bolševici jsou děti svého carismu, ten je po staletí vychovával a vytvářel. Dovedli cara odstranit, ale neodstranili carismus. Mají carskou uniformu, třebaže ji nosí naruby...Bolševici nebyli připraveni pro pozitivní revoluci administrační, nýbrž stačili jen na revoluci negativní. Negativní v tom smyslu, že ve své jednostrannosti, úzkoprsosti a nekulturnosti mnohé docela zbytečně ničili. Zejména jim vytýkám, že docela po carsku hýřili v ničení životů."

Devátého listopadu 1925 vytvořila NSDAP neblaze proslulou bojovou a bezpečnostní služku Schutzstaffel (Obranný svaz-SS), později hlavní mocenskou oporu nacistů.

Třetího prosince 1926 britský deník Manchester Guardian zveřejnil článek který odhalil spolupráci německé armády a Rudé armády v oblasti zbrojení. Ta spočívala především ve výcviku německých letců na ruských letištích, což bylo porušení versailleské smlouvy. Horší pro zájmy sovětských komunistů bylo oznámení ze dne 27. května 1927 v kterém Velká Británie oznámila přerušení diplomatických styků se SSSR a vypověděla obchodní dohody z roku 1921. Důvodem tohoto kroku byla špionážní aféra, odhalená 17. května při policejní prohlídce sovětské obchodní společnosti Arcos. Prostory obchodního zastoupení totiž sloužily jako centrála sovětské vojenské špionáže. Proto byla sovětská obchodní delegace okamžitě vypovězena. Sovětští komunisté nelenili a 11. června bylo tajně odsouzeno a vzápětí popraveno 20 údajných špionů, z nichž část pocházela z bývalé vysoké šlechty.   

V lednu 1928 se  Stalinovi konečně podařilo zvítězit ve sporu s Trockým. Trockij a dalších 30 členů opozice bylo vypovězeno z Moskvy. Nyní se Stalin mohl začít věnovat své oblíbené činnosti:pronásledování "třídních nepřátel". V létě moskevský tribunál vynesl rozsudky v tzv. šachetském procesu proti 53 báňským  inženýrům, technikům a úředníkům z uhelného revíru Śachty v Donbase. Jedenáct obžalovaných dostalo trest smrti. Byl to první z montprocesů v SSSR, po kterém následovaly stovky dalších.

Od konce roku 1928 byly tisíce  "buržoázních" průmyslových kádrů a inženýrů propuštěno z práce; byly jim odepřeny potravinové lístky, přístup k lékařským službám, někdy byli vyhnány z bytů. V roce 1929 byly vyhozeny tisíce úředníků Gosplanu, Nejvyšší rady národního hospodářství, z lidových komisariátů financí, obchodu a zemědělství pod záminkou "pravicové odchylky", "sabotáže" nebo příslušností k "sociálně cizí třídě".

Od konce roku 1928 do léta 1930 vzrostla vězeňská pracovní síla, vykořisťovaná v táborech GPU, 3,5 krát - ze čtyřiceti tisíc na zhruba sto čtyřicet tisíc.V červnu 1930 se vláda rozhodla vybudovat dvě stě čtyřicet kilometrů dlouhý kanál, vyhloubený z větší části v žulové skále, který by spojil Baltské moře s Bílým mořem. Z nedostatku technických prostředků vyžadoval, tento faraonský projekt, pracovní sílu nejméně sta dvaceti tisíc věznů. Těch byl nedostatek. Ale bylo tady přes 700 000 "kulaků", kteří byli dopraveni 240 transporty o 53 vagonech dobytčáků pro 40 deportovaných. Od února 1930, kdy byla  vyhlášena kolektivizace, do prosince 1931 bylo deportováno přes 1 800 000 "kulaků".  Ztráty za rok bylo půl milonů deportovaných (zhruba 30% deportovaných). 

Hlad byl nejenom na Ukrajině, ale i na Kubáni, na Donu a Kazachstánu. V této republice měla nucená kolektivizace a násilné usazování kočovníků katastrofální důsledky. Za dva roky bylo pobito 80% domácího zvířectva. Dva miliony Kazachů, připravených o majetek a odsouzených k hladu, emigrovalo. Kolem půl milionu do Střední Asie a asi milion do Číny. Ze 14 000 rolnických povstání, se jich 80% událo v oblastech které byly v letech 1932-1933 "potrestáno" hladomorem.

V letech 1929 - 1930 proběhla druhá ofenzíva proti církvi. Ta první se uskutečnila v letech 1918 - 1922. Z 54 692 kostelů činných v roce 1914 jich v roce 1929 zůstalo asi 39 000. V říjnu 1929 bylo nařízeno zabavování zvonů: "Zvuk zvonu brání právu na odpočinek širokých ateistických mas ve městech i na venkově". Kněží byli postaveni na roveň kulakům: byly na ně uvaleny daně, zbaveni občanských práv, což znamenalo zbaveni potravinových lístků, lékařské péče, časté zatýkání a pak poslání do vyhnanství.

3. srpna 1930 skončila stávka přístavních dělníků krveprolitím: policejní oddíly zahájily proti stávkujícím palbu a usmrtily 200 lidí. (pamatujete na komunistickou propagandu, která osočovala Masaryka ze střílení do dělníků?)

22. září 1930 otiskla Pravda "doznání" čtyřiceti osmi úředníků lidových komisariátů obchodu a financí, kteří přiznali, že jsou vinni "za zásobovací potíže v zemi a vymizení stříbrných mincí".

Počátkem třicátých let byla zahájena "protikapitalistická revoluce", jejímž oběťmi se stali "Buržoázní odborníci", "bývalí páni", "členové kléru a svobodných povolání", drobní soukromníci, obchodníci a řemeslníci. Každý kdo se nevešel do normativní kategorie "dělnického proletariátu - budovatele socialismu".

Pátého prosince 1931 byl z rozhodnutí stranických orgánů zbourán v Moskvě chrám Krista Spasitele, překážel novostavbě - Paláci sovětů, na jehož věži se měla tyčit 90 metrů vysoká socha Lenina. Naštěstí věž nebyla pro nového "boha" nikdy postavena. Jako "náhradu" v dubnu 1932 vyhlásili stranické orgány "ateistickou pětiletku". V příslušném usnesení se říkalo, že "do 1. května 1937 nesmí na území Sovětského svazu zůstat stát ani jeden chrám a pojem Bůh musí být vymýcen ze společenského i kulturního života, jelikož i z podvědomí občanů jako přežitek středověku a nástroj útlaku dělnických mas."

Místo Boha přišel jiný Bůh - Stalin. Matka Stalina (Džugašviliho) byla zbožná pravoslavná křesťanka, která chtěla mít ze syna kněze. V 16 letech Stalin vstoupil do pravoslavného semináře. O tři roky později byl vyloučen. Nestal se z něho kněz, ale Bůh - komunistický.

Kult osobnosti byl zahájen 21. prosince 1929 u příležitosti padesátých narozenin Stalina. Podle Stalinova názoru to vyhovovalo potřebám ruské duše. Lze vyvozovat, že tento kult přinejmenším odpovídal silným ruským tradicím. (V současnosti je to vidět na vzrůstajícím kultu Putina)

Třicátého června 1931 nařídil vůdce NSDAP Adolf Hitler bezohledné čístky namířené proti přívržencům George Strassera. 25. února 1932 přijal Adolf Hitler německé občanství, aby mohl kandidovat na německého presidenta. V presidentských volbách byl poražen Paul von Hindenburgem, který dostal 53% hlasů, Hitler dostal 36,8%.

To co se Hitlerovi nepodařilo v presidentských volbách, se mu podařilo  ve volbách do říšského sněmu, které se konaly 31. července 1932. Ve volbách zvítězila NSDAP s 37,4%. Druhá skončila sociální demokracie s 21,6%, a třetí komunisté s 14,5%.  Čtrnáct dní před volbami 17. července proběhla "Altonská krvavá neděle" - útok komunistické bojůvky na průvod příznivců NSDAP. Útok si vyžádal 18 mrtvých.

Nyní se mohla naplnit Hitlerova slova: "Strana se zabývá vším, řídí život ve všech směrech a ve všech oblastech. Musíme tedy počítat s rámci, do nichž se vpraví celý život jedince. Všechny jeho činy a všechny jeho potřeby musejí být řízeny a uspokojováni společností, jejímž výrazem je strana. Neexistuje již svobodná vůle, žádná skulina, žádná izolace, jedinec nepatří sobě. Socialismus a nikoliv organizace druhotných věcí, jako je otázka soukromého vlastnictví či výrobních prostředků".

7. srpna 1932 byl v Sovětském svazu uveřejněn zákon o ochraně socialistického majetku. Zákon měl učinit přítrž rozmáhajícím se krádežím, které byly ve všeobecném nedostatku jakéhokoliv zboží běžným způsobem, jak získat, co občan nedostal za své peníze ve státních a družstevních obchodech. Za dokázanou krádež "socialistického" majetku byl podle tohoto zákona trest smrti zastřelením. Pouze pokud se vyskytly mimořádné polehčující okolnosti, mohl místo toho odsouzenec strávit deset let v táboře nucených prací, což v tehdejších poměrech znamenalo totéž co trest smrti. Nově vyhlášený zákon posloužil jako další podklad represí - desetitisíce lidí přišli na jeho základě o život nebo se ocitli v osidlech smutně proslulé správy tzv. nápravných táborů - GULAG.

V lednu 1933 přednesl Stalin na zasedání ÚV strany zprávu o plnění prvního plánu pětiletky. Podle jeho slov je plán plněn, ba dokonce překračován podle hesla: Pětiletku za čtyři roky! Realita byla krutě jiná. Podle plánů měla narůst zemědělská produkce o 52 procent, ve skutečnosti klesla o 20 procent s předválečním stavem. V zemi zavládl hlad. Hladomor zachvátil celé rozsáhlé oblasti od jižní Ukrajiny přes Povolží, Severní Kavkaz a Kazachstán. Přesto Stalin trval na tom, že Sovětský svaz musí vyvážet své obilí do západní Evropy; nešlo mu ani tak o peníze, jako o propagandu a trest pro vzpurné oblasti. Díky ní umírali statisíce lidí hladem; přitom jen polovina obilí, vyvezeného v roce 1932, by stačila zachránit obyvatele jížních oblastí. V SSSR se nesměl nikdo o hladu zmínit - něco takového by bylo považováno za "Kontrarevoluční agitaci", a za to se chodilo do lágrů. Až po dlouhých letech se svět dozvěděl, že si "Hladový podzim a zima 1932" vyžádaly životy osmi až deseti milionů lidí.

Po dlouhých vyjednání a intrikách, za podpory šlechty a finančníků se Adolf Hitler konečně dočkal: 30. ledna 1933 se stal kancléřem.  Hitler nelenil: 1. února byl rozpuštěn říšský sněm, 27. února byl zapálen říšský sněm a ihned druhý den bylo vyhlášeno nouzové nařízení o "ochraně národa a státu" a proti "zradě na německém lidu a vlastizrádným piklům". 5. března proběhly volby do říšského sněmu, které vyhrála NSDAP s 43,9% hlasů. 

20. března 1933 byl v Dachau otevřen první nacistický koncentrační tábor. 23. března  byl odsouhlasen Zákon k odstranění nouze národa a říše, který zmocňoval na dobu čtyř let říšskou vládu vládnout bez schvalování jednotlivých zákonů a dekretů parlamentem.  A jako tečku za temný březen vyzvala 28. března NSDAP k bojkotu Židů.

Dobré spaní, a zítra touto dobou u nového blogu