Zločinné ideologie 20. století: komunismus a nacismus V.část

Před blížící válkou se obě ideologie natolik sblížily, že začaly spolupracovat v porcování Evropy. Poté co provedl Stalin zničující čistku v armádě, která přinesla víc jak 35 000 mrtvých, provedl v únoru 1938 čistku v armádě i Adolf Hitler. Pokud to, s ohledem na Stalinovu čistku, můžeme napsat čistkou. Nebyl žádný mrtvý, pouze se zbavil dvou svých dopůrců (Werner von Blomebrg a Werner von Fritsch)

V době Stalinova Velkého teroru si už Hitler nebral servítky. Začal veřejně vyhrožovat Československu a podnikat kroky k připojení Rakouska k Třetí říši.  Dvanáctého března 1938, dosazený muž v rakouské vládě, ministr vnitra Seyss-Inguart za pomocí Berlína donutil rakouského kancléře  Schuschnigga k odstoupení. Pak stačilo, aby Seyss-Inguart vydal rozhlasové prohlášení k obyvatelstvu Rakouska, v němž žádal o klid a rozvahu, a zaslat telegram Hitlerovi s žádostí o vojenskou pomoc. Hitler nelenil, a během půl hodiny dal rozkaz ke vstupu wehrmachtu do Rakouska. Vstup se nesetkal s žádným odporem. Naopak lidé wehrmacht vítali a rakouská armáda se připojila k wehrmachtu. Druhý den byl vydán výnos  o spojení obou zemí. Desátého dubna bylo spojení v obou zemích odsouhlaseno referendem. Zatímco v Německu se jednalo o 99% hlasů, v Rakousku to bylo dokonce 99,7%.

12. září 1938 se  členové Sudetoněmecké strany pokusili o puč, který nevyšel a vedoucí činitelé strany uprchli do Německa. 23. září byla nařízena všeobecná mobilizace čs. armády, a 29. září byla podepsána Mnichovská smlouva. Druhý den vláda mnichovský diktát přijala. Polská vláda se taky činila, a hned příští den se přihlásila o svou kořist: požadovala odstoupení Těšínska. 1. října začala okupace pohraničních oblastí německou armádou. Ten samý den vyslovila čs. vláda souhlas s odstoupením Těšínska, které polské vojsko začalo druhý den obsazovat. Následoval 9. říjen, kdy v Komárně začalo pětidenní jednání o připojení jižního Slovenska k Maďarsku. Druhého listopadu tzv. vídeňská arbitráž určila novou čs.-maďarskou hranici.

Sedmého listopadu zastřelil v Paříži sedmnáctiletý židovský mladík Herschel Grynszpan legačního radu Ernsta von Rath v domnění, že má před sebou německého velvyslance. Když se 9. listopadu v Mnichově slavilo výročí neúspěšného puče z roku 1923, věnoval Joseph Goebbels podstatnou část svého projevu útokům proti Židům; čímž vyvolal obrovský pogrom na Židy.

V celém Německu vyrazili skupinky, složené především z příslušníků SA, proti židovským obchodům a synagogám. Ničili, zapalovali, zabíjeli. Výsledek: 91 židů mrtvých, 29 židovských obchodů zapáleno, 171 obytných domů a 10 synagog zničeno nebo zapáleno, 7500 obchodů zpustošeno. Na Hitlerův příkaz bylo té noci odvezeno do koncentračních táborů asi 35 000 Židů. Göring navíc přinutil Židy v Říši, aby společně vybrali miliardu říšských marek a zaplatili tak škody, které jim způsobili nacisté. 

Třicátého ledna 1939 Hitler oznámil ve svém projevu plán "konečného řešení" židovského problému v Německu a požadoval navrácení bývalých německých kolonií. 27. února odmítlo Německo Československu udělit záruky, které slíbilo při podpisu Mmnichovské dohody. 14. března Slovenský sněm odhlasoval vytvoření samostatné Slovenské republiky. Druhý den začala okupace zbytku českých zemí. 

20. května bylo v Moskvě zahájeno sovětsko-německé tajné jednání o paktu neútočení. Němci měli na paktu eminetní zájem, proto 20. srpna odeslal Hitler Stalinovi osobní dopis, v němž žádal urychlení podpisu, a to nejpozději do 23. srpna. Což se podařilo. Ministři zahraničí věcí Joachim von Ribbentrop a Vjačeslav Molotov podepsali v Moskvě německo-sovětský pakt o neútočení.  Proto je znám jako "pakt Molotov-Ribbentrop". Domnívám se, že bude dobré se se zněnímpaktu  seznámit.

Německo - Sovětská smlouva o neútočení

                                                                                                             Moskva, 23. srpna 1939

Vláda  Svazu sovětských socialistických republik a vláda Německé říše, přejice si upevnit věc míru mezi Sovětským svazem a Německem a opírajíc se o základní ustanovení smlouvy o neutralitě, uzavřené v dubnu 1926 mezi Sovětským svazem a Německem, se dohodly na následujích usatnoveních:

Článek I. - Obě Vysoké smluvní strany se zavazují, že se zdrží jakéhokoliv vzájemného napadaní, ať už samostatného nebo ve spojení s jinými mocnostmi.

Článek II. - Pokud by se jedna z Vysokých smluvních stran  stala objektem válečného aktu ze strany třetí síly, druhá vysoká smluvní strana neposkytne této třetí síle žádným způsobem pomoc.

Článek III. - Vlády obou Vysokých smluvních stran budou v budoucnosti udržovat vzájemný styk za účelem konzultace, umožňující výměnou informaci o problémech týkajících se jejich společných zájmů.

Článek IV. - Žádná z obou Vysokých smluvních stran se nezúčastní jakéhokoliv spolčování sil, jež by přímo, nebo nepřímo bylo namířeno proti druhé straně.

Článek V. - Pokud by mezi Vysokými smluvními stranami vznikly v těch či oněch otázkách spory či konflikty, obě strany budou tyto spory či konflikty řešit výhradně mírovými prostředky, přátelskou výměnou názorů, a nebo, v tomto případě, bude-li to nezbytné, ustanovením příslušné komise pověřené urovnáním takového konfliktu.

Článek VI. - Tato smlouva se uzavírá na dobu deseti let s tím, že nevypoví-li ji jedna strana z vysokých smluvních stran před uplynutím této doby, bude platnost smlouvy automaticky prodloužena o dalších pět následujících let.

Článek VII. - Tato smlouva bude ratifikována v nejkratším možném čase. Ratifikační listiny budou vyměněny v Berlíně. Smlouva nabývá platnosti v okamžiku jeho podepsání.

Vyhotoveno ve dvou exempláří, v německém a ruském jazyce.

Za vládu Německé říše:                                                         Zplnomocněnec vlády SSSR:        Joachim on Ribbentrop                                                                     Vjačeslav Molotov

Tajný  dodatečný protokol

                                                                                                              Moskva, 23. srpna 1939

U příležitosti podepsání smlouvy o neútočení mezi Německou řiší a Svazem sovětských socialistických republik podepsaní zmocněnci obou stran vedli přísně důvěrné rozhovory o vymezení hranic vzájemných sfér vlivu ve východní Evropě. Tyto rozhovory vedly k následujícm závěrům:

1. - V případě nového územního a politického uspořádání oblastí náležejících k pobaltským státům ( k Finsku, Estonsku, Lotyšsku, Litvě (bude severní hranice Litvy tvořit rozhraní mezi sférami vlivu Německa a SSSR). V této souvislosti obě strany uznávají zájem Litvy na území Vilna.

2. - V případě nového územního a politického uspořádání oblastí náležejících polskému státu bude rozhraní sfér vlivu mezi Německem a SSSR tvořit zhruba linie řek Narev, Visla a San.Otázka, zda zájem obou stran bude vyžadovat udržení nezávislého polského státu a jakými hranicemi má být tento stát vymezen, bude moci být definiticnbě vyřešena teprve v průběhu dalšího politického vývoje. V každém případě budou obě vlády řešit tuto otázku přátelskou dohodou.

3. - Pokud jde o jihovýchodní Evropu, sovětská strana zdůraznila svůj zájem na Besarabii. Německá strana potvrdila svůj naprostý nezájem o tyto oblasti.

4. - tento protokol budou obě strany považovat za přísně tajný

Za vládu Německé říše:                                               Zplnomocněnec vlády SSSR:                   Joachim von Ribbentrop                                                               Vjačeslav Molotov

Přesně za měsíc 28. září, po okupaci Polska podepsali nacistí a komunisté další smlouvu:

Německo-sovětská smlouva o hranicích a přátelství

                                                                                                                  Moskva 28. září 1939

Vláda Německé říše a vláda SSSR považují po zhroucení polského státu za svůj výlučný úkol znovu nastavit mír a pořádek v této oblasti a zajistit obyvatelům, kteří zde žijí, mírumilovný život ve shodě s jejím národním charakterem. Za tímto účelem  se obě vlády dohodly na následujícím:

Článek I. - Vláda Německé říše a vláda SSSR určily za hranice svých přirozených národních zájmů na území bývalého polského státu linii, která je vyznačena na přiložené mapě a která bude přesněji popsána v dodatečném protokolu.

Článek II. -Obě dvě strany uznávají hranice svých přirozených zájmů vymezenou v článku I. za definitivní a odmítají vměšování třetích sil do tohoto řešení.

Článek III. - Nutnou reorganizací veřejné správy převezme na území ležících západně od linie vyznačené v Článku I vláda Německé říše; na územích ležících východně od této linie vláda SSSR.

Článek IV. - Vláda Německé říše a vláda SSSR považují za pevný základ pro další rozvoj vztahů mezi oběma národy.

Článek V. - Tato smlouva podléhá ratifikaci a ratifikační listiny budou v nejkratším možném čase vyměněny v Berlíně. Smlouva nabývá platnosti podpisem. Vyhotoveno ve dvou exmeplářích, v německém a ruském jazyce.

Za vládu Německé říše:                                                                      Z pověření vlády SSSR:  Joachim von Ribbenrop                                                                              Vjačeslav Molotov

Tajný dodatečný protokol

                                                                                                                Moskva, 28. září 1939

Podepsaní zplnomocněnci vyhlašují shodu vlády Německé říše a vlády SSSR v následujících otázkách:  Tajný dodatečný protokol podepsaný 23. srpna 1939 se pozměňuje v Článku I. v tom smyslu, že území Litevského státu připadá do sféry vlivu SSSR, zatímco na druhé straně lublinské vojvodství a část varšavského vojvodství spadají do sféry vlivu Německa (viz mapa přiložená k dnes podepsané smlouvě o hranicích a přátelství).                                                   Jakmile vláda SSSR provede na litevském území zvláštní opatření na ochranu svých zájmů, bude současná německo-litevská hranice pozměněna v souladu s přirozenou a jednoduchou hraniční čárou tak, aby litevské území rozprostírající se jihozápadně od linie vyznačené na přiložené mapě připadlo k Německu. Dále se prohlašuje, že platné hospodářské dohody mezi Německem a Litvou nebudou dotčeny výše zmíněnými opatřeními Sovětského svazu.

 Za vládu Německé říše:                                                Z pověření vlády SSSR:                      Joachim von Ribbentrop                                                     Vjačeslav Molotov

Tajný dodatečný protokol

                                                                                                                Moskva, 28. září 1939

Podepsaní zplnomocněnci vyhlašují u příležitosti uzavření německo-sovětské smlouvy o hranicích a přátelství svou shodu v následující věci:                                                                     Obě strany nebudou tolerovat žádnou polskou agitaci směřující proti území druhé strany. Potlačí v zárodku takovou agitaci na svých územích a budou se vzájemně informovat o vhodných opatřeních v tomto směru.

Za vládu Německé říše:                                                                 Z pověření vlády SSSR:          Joachim von Ribbentrop                                                                     Vjačeslav Molotov

Důvěrný protokol

Vláda SSSR nebude klást překážky říšským státním příslušníkům a ostatním osobám německého původu, žijícím na území pod její pravomocí, jestliže se rozhodnou emigrovat do Německa nebo na území pod jejich pravomocí. Souhlasí, aby tyto přesuny řídili zástupci říšské vlády ve spolupráci s odpovědnými místními úřady a aby byla chráněna majetková práva emigrantů.                                                                                                                          Odpovídající závazek přebírá vláda Německé říše vůči osobám ukrajinského a běloruského původu, žijícím na území pod jejich pravomocí.

Za vládu Německé říše:                                                            Z pověření vlády SSSR:             Joachim von Ribbentrop                                                                 Vjačeslav Molotov

Prohlášení vlády Německé říše a vlády SSSR z 28. září 1939

Poté co vláda Německé říše a vláda SSSR dnes podepsanou smlouvou definitivně vyřešily problémy, které vznikly zhroucením polského státu a vytvořily tak pevný základ pro trvalý mír ve východní Evropě, vyjádřují vzájemně své přesvědčení, že by sloužilo skutečným zájmům všech národů, kdyby skončil válečný stav existující v současnosti mezi Německem na jedné straně a Anglií a Francií na straně druhé. Obě vlády proto společně zaměří své úsilí, případně ve spojení s ostatními mírovými silami, k co nejrychlejšímu splnění tohoto cíle.                           Jestliže však úsilí obou vlád vyzní naprázdno, bude to důkazem, že Anglie a Francie jsou odpovědný za pokračující válku, načež, v případě pokračování války, budou se vláda Německa a  SSSR vzájemně konzultovat o nutných opatření.

Za vládu Německé říše:                                                 Z pověření vlády SSSR:                          Joachim von Ribbentrop                                                     Vjačeslav Molotov

Pakt mezi Hitlerem a Stalinem (nacismem a komunismem) ze srpna 1939, který překvapil demokratické státy a uvrhl svět do II. světové války, je symbolický ve svém porozumění mezi komunismem a fašismem. Druhý pakt, označovaný jako "smlouva o přátelství", ratifikovaný 28. září 1939, se nejčastěji přechází mlčením - dějiny ho neznají. V prvním i druhém případě byly k oficiálním textu připojeny tajné protokoly. Tento fakt však sovětští představitelé vždycky skrývali. Nacisté jednali obdobně. I v nejhorších obdobích krvavé války, v nichž se obě země postavily proti sobě, ani Sovětský svaz, ani Německo existenci těchto protokolů nikdy nezmínily. Těsně před německou porážkou vydal dokonce ministr zahraničí Ribbentrop rozkaz, aby se spisy o této věci zničily. Jeden úředník si však u sebe ponechal jednu kopii, kterou později předal Britům. Londýn však raději existenci těchto vzácných dokumentů přešel mlčením, aby nezpůsobil Stalinovi, svému spojenci, vážné potíže. ( Thierry Wolton: Rudohnědá nemoc 20. století)

18. března 1940 Hitler během schůzky s Mussolinim přiznal, že právě díky německo-sovětskému paktu může nyní proti Francii soustředit svých šedesát nejlepších divizí. Poté co byla porážka Francie dokonána, povolal si Molotov Schulenberga, aby mu vyjádřil "nejvřelejší blahopřání sovětské vlády ke skvělým úspěchům německých ozbrojených sil".

Kominterna koncem září 1939 vydala směrnici v němž upřesňovala, že "to není fašistické Německo, kdo podporuje kapitalismus, nýbrž reakcionářská a antisovětská Anglie. Dnes není na pořadu dne boj proti fašismu, ale boj proti kapitalismu."

Proto se komunisti nezapojili do odboje proti německým okupantům. Ten zůstal především na bedrech armádních důstojníků, Sokolů, národních socialistů a dalších.  Komunisti to dotáhli tak daleko, že odmítli bojovat v zahraničních jednotkách. Teprve poté co bylo napadeno SSSR se probrali ze své "kolaborace". 

Dobré spaní, a zítra touhle dobou